Anneliese Lacroix

Povaha: 

Představujete si El jako jemnou, panenskou děvu, čistou jako čerstvě napadlý sníh? Asi přijdete o pár iluzí. Eliese je tak puntičkářská vůči maličkostem, že vám to může jít na nervy, ale dovede být také nejvlídnější, nejštědřejší a nejpříchylnější bytost na světě. Považujte její perfekcionismus za ctnost místo za neřest. Co by si ostatní počali bez jejího bystrého oka a mysli ve světě, kde vládne impulzivnost? Přestože většinu svými kritikami dráždí, má v sobě jakousi neodolatelnou přitažlivost. Její jemné chování a mírné jasné oči na většinu hluboce zapůsobí. Dokonce se dá zjistit, jaká je s ní legrace, když na ní lidé nehledají chyby, a jaký důvtip se skrývá uvnitř té hezké hlavy. Je zajímavé a okouzlující, že když se směje, často to zní jako zvonění rolniček.

Je perfekcionistka, ale to neznamená, že je sama dokonalá. Má své záporné rysy, kterými umí své okolí velice rozčilovat. Je pedantem na dochvilnost, a proto je třeba mít vždy dobrou výmluvu, pokud se opozdíte. I když je daleko jednoduší tomu předcházet. Riskujete jinak, že si vás přeměří dosti přísným pohledem a utrousí jednu nebo dvě poznámky, které vám budou poměrně proti srsti. Ale nebojte se. Ona nevidí pouze chyby ostatních, stejně dobře vidí své vlastní. Soudí sama sebe často bezohledně a velmi přísně. Dá se o ní popravdě říci, že je svým nejpřísnějším kritikem. Své vlastní chyby mnohokrát vidí jako daleko vážnější přestupky, než kdyby se jich dopustil kdokoliv jiný. Někdy je třeba se naučit číst mezi řádky, aby bylo možné pochopit, proč El jednala daným způsobem. Když je rozzlobená nebo mrzutá, dovede být hašteřivá a podrážděná. Nemá daleko od toho, aby od plic hubovala všem a řekla, co si myslí. Někdy se může značně přiblížit chování dračice, ale většinou se snaží nezajít až tak daleko.

V zásadě je ostýchavá. O tom není sporu. Nepronáší plamenné projevy na veřejnosti, ale je to žena. Zná všechny nezbytné lsti a zbraně. To, že má čistou duši, totiž neznamená, že je naivní. Často lidi zkoumá svým pohledem a mnohdy se zdá, že vidí dál než za slova, která vychází z jejich úst. Má tendenci zkoumat lidská srdce, až v nich nezbyde jediné tajemství nebo sen, které nepodrobila rozboru. Ale nezkoušejte pitvat její tajné sny. Tak se s Eliese nehraje. Své vlastní motivy drží v tajnosti a někdy jí bude činit zvrácené potěšení vás úmyslně mást. Obyčejně bude nadmíru upřímná, ale nezapomínejte, že pro El je jedna věc lhát a druhá nepovědět celou pravdu. Umí být přizpůsobivá a snadno napodobí přístup, jaký k ní zaujmou jiní. Bez potíží zvládne konfliktní situace, které by jiné ženy vyvedly z míry. Nemá žádné iluze, proto se jí nepokoušejte vnutit žádné falešné myšlenky. Pro ni je pravda krása - a krása je pravda. Není přelétavým ani nezodpovědným typem. Nikdy nejde do extrému. Dovede se o sebe postarat, ale nemusí se chovat jako muž, aby to dokázala.

Když má přiznat, že pochybila, dojde u ní k mentálnímu bloku. Kolikrát je tak jednoduší vzít vinu rovnou na sebe. Ovšem, jakmile se El vrátí dobrá nálada, dokáže být zdrojem takového potěšení, že již déle není důležité, kdo vyhrál nebo prohrál. Nenávidí pokrytectví a je jedno v jaké formě. Pokud kážete vodu, ale sami pijete víno, nejspíš u takové dívky nepochodíte. Nemá ráda vášnivé objímání, vynucené doteky ani vroucné polibky od lidí, které nezná a nevložila do nich svou důvěru. Dokáže sdílet své pocity jenom s tím, komu důvěřuje a pouhé maličkosti pro ni hodně znamenají. Navzdory své skromnosti a přirozené ostýchavosti je dost silná, aby utěšila druhé, když se jim nad hlavami stahují černé mraky. Její tichá odvaha a hluboký smysl pro zodpovědnost často působí jako kouzelné lepidlo, které drží lidi pohromadě. V její společnosti je třeba oprášit dobré způsoby a slovník. Hrubá slova ji velmi lehce odradí.

Má vysoce rozvinutý intelekt a umělecký vkus. Miluje divadlo i slavnosti, koncerty i knihy, přesto je kritická k jejich obsahu. Sama je v duši umělcem a od malička byla k umění vedena. Kritizovat je pro ni stejně přirozené jako dýchat. Vyrůstala jako jediné dítě v rodině, možná kvůli tomu měla vždy potřebu napodobit matku a vzít si z ní ten nejlepší možný příklad. Chtěla být zkrátka tou "správnou ženou." Má ráda dlouhé procházky a výlety. Pokud je spojíte s tím, aby prozkoumala něco dosud neprobádaného, či se mohla podívat do míst, o kterých četla, neexistuje pro ni v tu chvíli lepší program. Pokud může, tráví co nejvíce času mimo zdi domu. Když se však rozhodne zůstat doma, pak jsou na předním místě knihy. Je jedno, zda jde o detektivku, román či odbornou literaturu. Snadno se začte a následně zjistí, že den poměrně rychle utekl. Nejraději poslouchá hudbu, která současné generaci již moc neříká. Ona sama svůj výběr považuje za klasiku. Přesto se umí užít i koncert plný vizuálních efektů a hlasité hudby, tvořené počítačem. Patrně bude ve společnosti velmi dbát na etiketu a bude tíhnout k zvláštním zvyklostem, jako je používání rytých kroužků na ubrousky či židlí potažených vyšívaným goblénem. Také možná občas podlehne zvyku nakupovat v nejdražších a nejexkluzivnějších obchodech, kde bude přesto trvat na slevě. Nevadí jí koupit si šaty ve výprodeji, pokud mají patřičnou značku.

Skutečná barva jejích vlasů je zrzavá. Právě husté vlnité kadeře byly její největší předností. Na světle připomínaly oheň s odlesky oranžové. Nemá v sobě onu pověstnou divokost jako jiné zrzavé dívky, ani se tak nejeví. Naopak vždy působila jako něco vzácného. Z osobních důvodů se však už přes dva roky barví na blond.

Historie: 

Eliese se narodila do bohaté rodiny, což znamenalo vyšlapanou cestičku životem. Jejím otcem je uznávaný chirurg Mikhail Varshavski, pracující pro přední nemocnici v New Yorku a její matkou je Joliene Lacroix. Jejich příběh není nijak idylický, přestože je překvapující, že se tito dva lidé vůbec našli. Veškeré životní krize nakonec stmelilo právě dítě, ale nepředbíhejme událostem. Její rodiče nebyli původně více než románek. Kolik návrhu denně nejspíš tak pěkný doktor dostane? Jinak to nebylo ani s Joliene. Zlomila si ruku a shodou okolností měl v nemocnici službu zrovna Mikhail. Slovo dalo slovo, stačilo pár pohledů a záhy se děla vůle boží v zamčené ordinaci. Tehdy se ale ještě Eliese na svět nechystala. To přišlo až po půl roce obdobných návštěv. Její rodiče rozhodně nebyli zamilovaný pár, ani se nechystala svatba a přesto byli náhle tito dva lidé postaveni před otázku rodičovství. Dva lidé, kteří o sobě nevěděli víc, než bylo potřeba pro jejich zálety. Dítě se chystalo na svět a Joliene nemohla čekat víc, než že se Mikhail prokáže jako charakter, a to se také prokázal. Přiznal se k rodičovství, nabídnul hmotnou pomoc a nakonec svolil i k tomu, aby se Joliene nastěhovala do jeho bytu. Na svět za pár měsíců přišla holčička, pro kterou bylo vybráno belgické jméno a zároveň příjmení její matky.

Ač se může zdát, že muž s tak náročným povoláním nebude mít na svou dceru čas, opak byl pravdou. Mikhail si zkrátka svou dceru zamiloval a nenechal se připravit o jedinou vteřinu s ní. Pochopitelně měla Eliese od dětství spoustu kroužků a zájmových aktivit, aby doma nezůstávala sama. Přeci jen směny v nemocnici nejsou žádný med, a jak to bylo jen trochu možné, vrátila se i její matka do práce na pozici asistentky manažera jedné firmy. El více než holčičku připomínala malou princeznu. Dostávalo se jí všeho, co by vzorná dívka měla umět. Rodiče se navíc podíleli na její lásce k cizím jazykům. Zatímco otec na ni příležitostně mluvil rusky, matka se jí snažila do hlavy dostat francouzštinu. Takže od dětství jí rodiče chtěli zajistit skvělou budoucnost. Vložili nemalé peníze do zajištění budoucího vzdělání a stejně vysoké bylo jejich očekávání. Eliese tak krom prestižní základní školy navštěvovala i hodiny v umělecké škole. Učila se hrát na klavír, jednou do týdne docházela na sborový zpět, věnovala se i divadelnímu kroužku a zbytek pracovního týdne trávila se svým učitelem, které dohlížel na to, aby její známky ve škole zůstaly výborné.

Vše ale nemohlo zůstat růžové a podivným vztahem jejích rodičů otřásla první krize. Mikhail se nikdy netajil svými zálety, a právě to po čase začalo Joliene vadit. Napětí se doma stupňovalo, až vyústilo v to, že se matka i s malou holčičkou rozhodla sbalit a odejít. To však bylo něco, co by Mikhail nepřežil. Prakticky vzato by Joliene klidně pustil, ale Eliese si chtěl nechat v péči. O tom naopak nechtěla slyšet ani slovo Joliene. Krize a hádky trvaly ještě notnou dobu, ale postupem času se rozbouřené vody opět uklidnily. Nejspíš právě tyto krize začaly postupem času utvářet introvertní povahu El. Nikdy neměla mnoho přátel. Dva nebo tři věrné, kteří stejně byli starší než ona, neboť si s vrstevníky nerozuměla. Vždy měla však zastání u dospělých i učitelů, kteří oceňovali její nadhled a inteligenci. Základní školou prošla bez sebemenšího zaškobrtnutí a totéž se mělo opakovat i na střední, ale tehdy se objevil nový problém. Otec o tom nikdy nechtěl moc mluvit, ale přišel čas se odstěhovat. Rodině to přednesl jako hotovou věc. Opouští New York a stěhují se do Greendale, kde v tamější nemocnici právě hledají nového doktora. Bylo zvláštní, že tak výborný doktor opouští tolik prestižní nemocnici. V New Yorku si žili více než nad poměry, a proto celé stěhování nedávalo smysl. Ať už v tom však bylo cokoliv, Eliese se pravdu nikdy nedozvěděla. Postupem času získala jistá podezření, ale raději se neptala. Stěhování jí samotné tolik nevadilo. Více jí mrzelo seškrtání středních škol, na které by mohla. Rodiče trvali na tom, že se dívka bude vzdělávat v okolí Greendale. Nakonec byla zvolena škole ve vedlejším městě, což pro El znamenalo denně dojíždění hodinu tam a hodinu zpátky vlakem.

Se střední školou přicházela i myšlenka, co vlastně bude jednou dělat. Přála si pomáhat lidem, ale nebyla si jistá jak. Směr znala, jen bylo třeba najít prostředky. Brzy zavrhla myšlenku, že by se stala doktorkou jako otec, její cíl ležel jinde. Jak se blížil konec střední školy, byla si stále jistější, že zvolí práva. Zkouškám věnovala pečlivou přípravu stejně jako hodiny ve vlaku. Přijetí ke studiu mohlo započnout. Objevil se však další háček. Musela vysvětlit rodičům, že opustí Greendale a odjede studovat možná až příliš daleko. Znamenalo by to osamostatnění stejně jako život na koleji. Trvalo dlouho, než rodiče zlomila k tomu, aby jí byli po vůli. Strach o holčičku byl velký, ale následná radost a hrdost z přijetí vše zastínila. Eliese zabalila vše, co na koleji bude potřebovat a dala Greendale sbohem.

Na právech vydržela rok, než se objevila doma se zkroušeným výrazem. Ve zkratce rodině vysvětlila, že si podala přihlášku na místní vysokou a studovat bude nově psychologii. Rodiče nechápali. Eliese si práva přála, úspěšně dokončila rok na škole, a náhle bylo vše jinak. Ať se snažili sebevíc, z dcery pravý důvod nedostali. Elise byla v tomto ohledu příliš po svém otci. Jak se jednou zatvrdí, již s nimi nic a nikdo nepohne. S rodiči zůstala rok, než se touha po samostatnosti stala silnější. Našla si skromný byt, kam se mohla nastěhovat. Zároveň bylo třeba si obstarat zdroj financí. Využila proto to, co umí nejlépe. Začala pomáhat mladším studentům s doučováním. Krom jazyků pomáhala i s angličtinou, případně dávala užitečné rady jak se připravit na zkoušky. Později si otevřela i kurz francouzštiny po domluvě s ředitelem střední školy. Příjem to nebyl nijak velký, ale stačil k tomu, aby poplatila vše potřebné a čas od času si polepšila.

Rodina:
Mikhail Varshavski - otec
Joliene Lacroix - matka

Zajímavosti:

• Její přírodní barva vlasů je zrzavá, ale z osobních důvodů se barví na blond.
• Nemá ráda oslovení Anne. Všeobecně dává přednost zkratce Eliese, než celému jménu.
• Od malička je pozorná a nikdy jí nedělala problém dedukce, naopak věří, že se jí tato vlastnost bude hodit v jejím budoucím zaměstnání.
• Prakticky vzato je introvert.