Chase Maxwell

Povaha:

Co bychom tak o Chasem mohli říct...

Pes, který štěká, ale většinou nekouše. To je asi termín, který ho tyhle dny dokáže shrnout na pracovišti. Umí si sice na své nadřízené, či kolegy - má vůbec nějaké přátele? - zle vyštěknout, ale brzy na to mu dojde, že se zase jen nechal unést a raději sklopí uši a ocas a raději z celé situace hledá únik. Jeho nervy toho moc nevydrží, dělá mu problém se soustředit a je závislým na adrenalinu - byl závislý i na jiných věcech, ale nikdy do takové míry. To a plus, že dostal do vínku rychlé reflexy, mu předtím velmi rychle zajistilo místo v zásahové jednotce, kam však nyní ani nepáchne. Dráždí ho už jen jakékoli delší pohledy jeho ex kolegů, má totiž pocit, že ho za jeho blbost taky odsuzují bez toho, aby mu dali druhou šanci - i když sám ví, že je to proti protokolům a proto to prostě nejde. Je vděčný, že ho stále nechali pracovat u policie, i když to vůbec není slyšet přes to, jak hlasitě na to nové místo nadává. Ale popravdě ho mohli převelet i hůř, třeba na dispečera a to by se ven nedostal už vůbec, takže malá slitování. Stejně mu to nezabrání při vyhledávání problémů.

Ti, kdo znali Chaseho před tím velkým fiaskem, ho znali jako velice energetického mladíka, který působil jako čertík z krabičky. Jeho oči byly od rána do večera rozzářené a plné chuti po legraci. Lze říct, že předtím si Chase život opravdu užíval. Teď? Ne tak moc. Z dřívějška mu víc než pár dobrých známých nezbylo, nikdo jiný neprojevil zájem, a proto je jednoduše odstřihl. Nebo se oni odstřihli sami, vždyť je to jedno, v jeho novém, podělaném životě už nemají místo. Chase má problém věřit lidem a už máloco kromě svých případů bere vážně. Velmi rychle dokáže lidi odsoudit, ač je to něco, co nikdy předtím nedělal. Nastaly prostě temné časy, které z něj udělaly ještě mnohem víc sarkastického a impulzivního člověka, než jakým byl předtím. A když už mluvíme o tom sarkasmu, někdy je až tak ostrý a neustálý, že se Chase může stát někým, koho budete s iritací prostě obcházet. A to on chce. Už si zvykl, že je sám, ale to nic nezmění na tom, že ho vnitřně hrozně sžírá jeho samota, kterou pravidelně narušuje snad jen Cal. Kdysi měl taky koule na to být rebel a vzpírat se proti nesmyslným předpisům a předsudkům, ale poslední dobou mu na to nezbývá síla a vlastně i přesvědčení - jeho pozice mu pořád přijde obrovsky nejistá, stačí jeden jediný problém, jediný přešlap a čeká ho nemilosrdný vyhazov a tím pádem i zničení všech jeho zbývajících snah. A stejně mu moc rozkazů nepřichází, protože pracuje na tom oddělení, kde pracuje. V tomhle ohledu je to asi něco, co mu vyhovuje, protože víc než pes na obojku se dá Chase přirovnat k vlkovi. To, co se od dob jeho přeložení příliš nezměnilo, je jeho chaotická povaha a jeho ochranářský reflex. Možná už není v zásahovce, ale instinkt pomáhat a chránit v něm už od malička přetrval, ač byl už hodněkrát tvrdě pokoušen.

Tam, kam nikdo nedohlédne, se nachází to, co si Chase nyní už velmi agresivně chrání. Jeho srdce a jeho ostatní emoce. Nikdo nechce, aby je ostatní viděli, když jsou zranitelní a Chase má samozřejmě ten samý komplex. To, že cítí úzkost, schovává za tvrdý pohled a zranitelnost za pasivní agresi. I přes to všechno, jsou tu také vlastnosti, které se nedají jinak než ocenit. Chase je věrný, a když je to v jeho moci, nedovolí bezpráví na slabších.

No a pak tu musíme zmínit Calluma, jelikož je opravdu osobitým alterem, který se velmi liší od Chaseho samotného. Poslední dobou se Cal dostal do popředí víc, než za ty dva roky, které trvalo, než se všechno zhroutilo. Jako jakýkoli další alter má jediný primární cíl a to chránit Chaseho. Když se nejedná o něj, Cal rozhodně nemá instinkt, který by mu nakazoval chránit slabší. Mnohem více se soustředí na vlastní blahobyt a to poukazuje na to, že není vůbec tak impulzivní a nevrhá se do akce tak bezhlavě, jako prvotní osobnost. Chase se možná snaží být odtažitý, ale nikdy by nedokázal působit tak chladně a odmítavě jako Callum, když se mu chce, na to na něm jsou až moc vidět emoce. Cal je velmi kontrolovaný a sebevědomý, závislý na racionálních podnětech. Stejně jako Chase dokáže být umanutý a dětinský, ale většinou prostě působí mnohem víc v kontrole nad situací než by kdy Chase dokázal. Má hodně trpělivosti, dokáže se hodiny bavit o napohled bizardních tématech, a proto se dokáže poměrně plynule pohybovat ve společnosti. K tomu dopomáhá i fakt, že je prakticky beze strachu. Pokud je Chase pes, který štěká, ale nekouše; Callum je psisko, které ani neštěkne a místo toho vám rovnou bez varování ukousne hlavu, pokud to uzná za nutné. Oba dva se nebojí fyzického konfliktu, ale tam, kde jde Chase bezhlavě a instinktivně hlavně po bolestivých místech, Cal jde po těch vitálně důležitých, proto není doporučováno Chaseho ohrožovat, či provokovat přímo jeho, když je v kontrole. Podle vzteku ty dva rozeznáte snadno, Chaseho vztek je hlučný a výbušný, kdežto Calův tichý a jedovatý. A od kobry stačí jen jediné uštknutí.

Callum je nebezpečný především v tom, že se necítí být tak vázán zákonem, jako právě Chase. Dokonce se několikrát vyjádřil, že kdyby nemusel hledět na jeho povolání, užíval by si života mnohem víc. Sdílí Chaseho sentiment a je velmi těžké si ho přiklonit. Většinou je ke všem neutrální a před Chaseho kolegy se, pokud je to jen trochu možné, vůbec neukazuje. A když už se někdy nepoštěstí, tak se snaží chovat jako Chase samotný, aby nikdo nic nepoznal, a očividně v tom není zase tak špatný.

I když jeho povolání nemá příliš v lásce, je to to poslední, co Chasemu ve všem tom chaosu zbylo a on to nechce sabotovat.

Chaseho vztah k Calovi je všelijaký. Na jednu stranu nenávidí, že kvůli němu musí lhát všem okolo a bát se každé nebezpečné situace, kdy by se jeho alter mohl dostat do vedení, ale na tu druhou si je vědom faktu, že mu pořád zachraňuje zadek, ne-li přímo život a že pro něj chce jenom to nejlepší, takže ho ani nemůže nenávidět. Už ani neví, jaké to bylo, když byl na svoje problémy a stavy sám, protože Callum je v tom neustále s ním, jako osoba, o kterou se může opřít, když je najednou velmi těžké vstát. V každém ohledu je jako dvojče, které nikdy nechtěl, ale prostě má.

Historie:

Malý Chase Frederick Maxwell se narodil svým rodičům Helen a Davidovi Maxwellovým v americkém Vermontu 21. listopadu 1988 a stal se tak nedílnou součástí rodiny čítající ještě jeho sestru a dva bratry - dvojčata. Chase z nich byl nejmladší, a proto byl pochopitelně benjamínkem všech okolo, zdravě šikanován svými sourozenci a rozmazlován dospělými. Byli klasickou dobře zajištěnou americkou rodinou s oběma pracujícími rodiči, žijící v klidné oblasti. Nejmladší Maxwell byl velmi zvědavé, šťastné a hlučné dítě, které milovalo svět kolem sebe a bylo přesvědčeno, že celý svět miluje zase jeho. Jeho rodina tedy určitě ano. Měl velká očekávání a byl průbojný, ale přesto klasicky dětsky naivní. Ale byl šťastný a dával to najevo. Jeho pozitivní aura zářila všude okolo, stejně tak jako jeho andělsky modrá očička a zkudrnatěné tmavé vlásky. Byl naprostým ztělesněním nevinnosti, a jak všichni známe svět, jednou se musel najít někdo, kdo chce tu nevinnost poskvrnit. Znal ji už úplně od malička, chodívala ho vozit v kočárku a nic nevypovídalo o tom, že by se jí měl bát. Proč by taky? Byla to sestra jeho milovaného tatínka, jeho tetička. Byla rodina a on si myslel, že ho miluje stejně jako všichni ostatní. Pro ni však láska znamenala asi něco jiného. Začalo to, když mu byly tři a jeho rodiče ho začali nechávat na hlídání právě u ní, když jezdili do práce a jeho sourozenci byli vypraveni do školy. A začalo to pomalu. Jen podivné pohledy sem a tam, ale u nich to nikdy nemohlo zůstat.

... Schovával se nahoře pod postelí, hlavu složenou mezi pažemi, aby na sebe příliš neupozornil. Slyšel její kroky na schodech. Volala ho, ale její hlas byl daleko od toho, jakým na něj volala třeba jeho maminka. Její tón sliboval bolest. Nechtěl to udělat. Nechtěl ten pěkný vzorkovaný ubrus polít, byla to nehoda! Ten kelímek byl na něj až příliš velký! Srdíčko mu létalo v hrudníku jako splašené, chtělo se mu plakat. Omluvil by se jí, ale už i jeho dětská mysl po několika podobných incidentech začala chápat, že tady odprošování a omluvy nic nezmůžou. Něco provedl a musel za to pykat, i když to byla jen nehoda. Tušil, že ho najde, byl to její dům a ona ho znala. Chvěl se, protože její hlas zněl zvěnou jako vrčení divokého zvířete, které ho chtělo sežrat. Věděl, že se výprasku nevyhne. Pokud by ho nenašla, stejně bude muset vylézt, až pro něj přijedou a o to to bude horší příště. Ale modřiny byly ještě v pořádku, jen ať se ho už nedotýká tím divným způsobem...

Byl to dlouhodobý proces, kterého si začala jako první všímat jeho sestra, která s ním jinak trávila nejvíc času. Modřiny na všech těch nesprávných místech, jeho neobvyklá zamlklost a ukázněnost, kterou nikdy předtím příliš nevykazoval. Chvíli to trvalo, ale jakmile to bylo proneseno nahlas, začalo být očividné, co se tu děje. Rodiče nemuseli přesvědčovat dlouho, ale všechno tohle dělala Alisha, Chase stále mlčel a odmítal se k tomu vyjadřovat. Nechápal, že nic z toho, co se dělo, není jeho vina. Ale to tak je při domácím násilí často. Kvůli tomuto incidentu se celá rodina přestěhovala do Hoxtonu v Greendale. Pro něj už ale bylo pozdě. Dílo bylo dokonáno. Jeho mladá mysl se začala bránit mnohem dřív, než se na jeho týrání přišlo. Na svět už modrýma očičkama nekoukal jenom Chase samotný, ale už to byl také Callum. Druhý chlapec žijící v jeho těle, jehož jediným cílem bylo ho ochránit od dalšího ublížení. Věděl o tom Chase? Nikoliv. Disociativní porucha osobnosti mu byla diagnostikována až v pubertě, kdy začalo být zřejmé, že výpadky paměti, které někdy trvají i dny, nejsou něco, co by mělo být přehlíženo. Až do té doby se kromě Calluma stihlo objevit mnoho dalších samozvaných ochránců mladého Chaseho Maxwella. Byla tu Wendy, byl tu Jack a byl tu Shane, všichni natěsnaní v jeho hlavě. Bylo to děsivé, ale mnohem lepší než nevědět, co se to s ním děje. Spolu s docházením k psychiatrovi a braním léků se jeho stav začal ustalovat a on se se všemi svými altery začal seznamovat blíž.

...Jakmile věděl, že to, že se probudil uprostřed města na náměstí, kde v noci neměl co dělat a vlastně si ani nepamatoval, jak se tam dostal, byla jen obranná reakce jeho mozku, který přebrala Wendy, když se už dva dny pořádně nenajedl, protože stresoval nad pololetními testy, už to nebylo tak strašidelné. Když otvíral sešitek, kde si se svými dalšími altery vyměňovali vzkazy, našel tam úhledným psacím písmem napsanou omluvu. Vydechl. Měl pocit, že by se měl umět chránit sám, studoval přeci na policejní akademii, kruci. Jestli se někdo dozví, že je na tom psychicky špatně, tak jeho kariéra skončila dřív, než vůbec mohla začít...ale přesto necítil vztek. Dělali jen, co uměli, aby ho vytáhli ze šlamastik, do kterých se někdy vědomě a někdy nevědomky dostával. Vždyť si to mnohdy ani nezasloužil, kvůli své vlastní blbosti. Všechny ty různé bytosti v jeho hlavě, které mu mohly sebrat kontrolu, a on s nimi neměl žádné další spojení kromě deníku. Mělo by ho to děsit víc, než vlastně reálně děsí. Byl jako příklad z jeho učebnice z psychologie. Už zíral na tu popsanou stránku až moc dlouho, aniž by reálně vnímal, prozradil mu to zvláštní pocit, jako by byl někdo vměstnaný za jeho očními bulvami. Znal tu přítomnost. Učil se je rozpoznávat, ale s touhle nikdy neměl problém, nikdy se nespletl. Byla to ta nejsilnější přítomnost ze všech a ta nejstarší. "Jasně Cale. Zalez, mám ještě práci." Jako by v uších slyšel pobavený smích. Mohl bláznit, nebo nemusel, ale alespoň už věděl...

Každý jeho těžký problém během dospívání vyprodukoval jednoho z nich, ale jak pracoval na svém mentálním stavu s odbornou pomocí, jeden po druhém se jeho ochránci začali vytrácet do nicoty, jelikož už jich nebylo potřeba, traumata byla totiž překonána. Ale ne Cal, nikdy ne Cal, toho se Chase nikdy zbavit nedokázal, ať si řekl, že je jeho nestarší bolestivý zážitek už za ním, kolikrát chtěl. Byl s ním, kdykoli se porval s místními násilníky, kdykoli měl špatné výsledky z testů a celou tu dobu, kdy začalo vycházet na světlo, že mnohem snadněji než dlouhé řasy a krátké sukně dívek, ho svádí třídenní strniště a povolená kravata a pár knoflíčků u košile. (Musel kvůli tomu dokonce na finálním sezení se svým psychiatrem přímo lhát, jinak by nedostal posudek, který potřeboval k získání místa u policie. Už tak to bylo na hraně, protože byl zapsán jako mentálně "nestabilní" jedinec a u takových lidí se vždycky všichni raději třikrát přesvědčí, než mu dají do držení odznak a zbraň, pokud vůbec.)

Callum prostě neodešel. Byl s ním celou dobu, kdy studoval na akademii, nacházel si přátele a sledoval, jak si jeho starší sourozenci nacházejí své drahé polovičky a zakládají rodiny. On měl také někoho zvláštního ve svém životě, někoho kdo mu pomohl si konečně přiznat, že sám sebe neschová a vlastně by to ani neměl dál zkoušet. Jeho jméno bylo Daniel a Chase si myslel, že je celý jeho svět. Byli skvělý pár, doplňovali se a byli spolu perfektní. Oba si budovali kariéru, ale když se sešli doma, bylo to přesně tak, jak si Chase představoval, že by to být mělo. Skvělý sex, smích a pohoda. Jeho budoucnost i přes problematiku sloučení jeho nemoci a jeho vysněného povolání - tedy policisty - vypadala slibně - musel sice lhát, jinak by na to místo nikdy nemohl dosáhnout, ale na to si brzy zvyknul. Naučil se předstírat, že je ve své hlavě jenom on a Cal mu dost pomohl tím, že většinou zůstával zticha a nikdy se neprojevil v přítomnosti jeho kolegů, nebo nadřízených. Za to mu patřil Chaseho vděk. Mladý Maxwell měl prostě pocit, že práce u policie je pro něj to pravé ořechové a nechtěl o to přijít, jen protože trpěl mentální poruchou, za kterou nemohl. V tomhle prostě byl tvrdohlavý sobec. Chase se ukázal být skvělým studentem a z policejní akademie vyšel velmi zdatný, zvlášť tedy v zásahu, proto není divu, že se nakonec z Oddělení domácího násilí, kde se přichytil jako zcela neznalý absolvent, velmi rychle dostal do Jednotky rychlého nasazení. Ani se tam prakticky neohřál. Jenomže vesmír pro něj měl jiné plány a věci prostě neměly zůstat tak, jak byly. Stačila jediná mise, kdy nebyl v takovém klidu jako obvykle a to jen proto, že ho doma čekala večeře při svíčkách, kdy se konečně, KONEČNĚ!, hodlal Danovi vyznat a vytáhnout před ním prsten, který ho spolu s krabičkou tížil v kapse. Tu noc se domů nedostal.

...Chase nedokázal přestat myslet na ten kovový kroužek, který tak dlouho vybíral předevčírem ve zlatnictví. Snad Danovi bude. Nejraději by měl tuhle akci už konečně za sebou a byl doma s ním, aby na to mohl přestat myslet. Clonilo mu to přemýšlení už dost dlouho. Ve sluchátku se mu ozval vedoucí, že se mají držet tiše na pozicích, protože mu dodávají ještě nějaké ztracené info. No dobře, ať si ti idioti z podpory pohnou, Chase má ještě něco důležitého na práci po tomhle všem, dobře? A támhle ta hromada šrotu vypadá, že by se za ní dalo dobře skrčit. Měl by tak skvělý výhled na boční východ. Pohnul se, rychle jako stín, krev plná adrenalinu a nadšení. Nečekal, že právě v tu chvíli narazí na jednoho gangstera, který si šel za tu hromadu šrotu ulevit, a proto nebyl se svými kumpány ve skladišti, kde probíhala předávka. Ozval se křik, který zhatil všechny pokusy o nepozorované plížení ozbrojených sil. Pak se ozval výstřel. Chase cítil bolest, ale automaticky se po muži vrhnul, aby mu z ruky vykroutil zbraň a zabránil mu v tom, aby dělal další rámus, i když už to bylo asi jedno. Chlapík byl silnější, než vypadal. A mrštnější než Chase, kterému se po nohavici aktivně rozpíjela krvavá skvrna. Zbraň byla na zemi, ale v rukou ji nahradil velký, řeznicky vypadající nůž, který ochranou látku na Chaseho rameni pod správným úhlem rozpáral, jako by to bylo jen pár nicotných nitek. Chasemu se bolestí zatočila hlava, když skončil na zádech. Kolem se rozpoutalo peklo. Všude byl slyšet křik a střelba, do ucha mu přes sluchátko řval velitel a jemu se zatmívalo před očima, protože panikařil a ta bolest mu na klidu nepřidala. Té krve bylo moc. Trefil snad ten šmejd tepnu? Chase se při té myšlence opravdu vyděsil. Zaznamenal už jen známý tlak za svýma očima. Než však stačil Calovi zakázat přebliknutí, už o sobě nevěděl...

Probudil se o dva dny později v nemocnici a chvíli mu trvalo, než si vzpomenul, co se stalo. Jaká krvavá řežba se strhla jen kvůli tomu, že udělal chybu a nepočkal na úplné vyklizení oblasti. Doplatil na svou chybu průstřelem nohy a nožem rozpáraným ramenem, obojí bolestivé i potom, co se rány zacelily. A taky na ni doplatili ostatní, pár z nich dokonce životem. To si nikdy neodpustil. Stále ho kvůli tomu trápí noční můry a je to další z důvodů, proč se už málokomu na oddělení dívá do očí. No, ač ztratil svou pracovní prestiž, neztratil tím všechno, že? Přežil, Cal mu vypomohl a nikdo na to nepřišel, navíc tu byl pořád Dan. Spolu to zvládnou... heh. Opravdu? Daniel se zastavil až po pár dnech, jen aby Chasemu pověděl, že v tu samou noc, kdy se chystal vytáhnout prsten a přednést svůj slib, byl Daniel stoprocentně připravený mu říct sbohem, protože nedokázal vidět pokračování jejich vztahu do budoucna. Dokonce měl sbalené tašky, aby ho Chase neměl čas přesvědčovat. Vesmír měl tedy načasování, že? Jeho téměř snoubenec odjel z města brzy potom, a tak se Chase dostal tam, kde je doteď. Zahořklý, unavený odpadlík, kterého raději převeleli na Oddělení odložených případů, než aby ho pustili zpátky k zásahovce, kde byl podle ostatních příliš velkým hazardem nejen fyzicky, kvůli přetrvávajícím bolestem ze zranění, ale hlavně psychicky. No, to nebylo zcela neodůvodněné. Chase ztratil lásku svého života, u které přehlížel všechny chyby a důkazy o tom, že to prostě nefunguje, a také svůj vysněný job, který ho dobíjel energií a tišil jeho hlad po akci. Svou stupidní chybou. Mentálně z toho byl na dně a to byl budíček pro Cala, který měl najednou mnohem tolik práce Chaseho držet nad vodou. Jeho rodina tu pro něj samozřejmě byla, ale ... Chase si přišel jako by si všechno způsobil sám. Už zase.

Takže nejen, že se mladý muž propadal do depresí, ale obecně rozpolcená osobnost je stále mentální onemocnění, které je lístkem k celoživotní neschopence v každém povolání, natož pak u policie, takže byl ve větším ohrožení než kdy jindy. Naštěstí o tom pořád nikdo nevěděl. Měli ho sice vyhodit už kvůli tomu, že tak podělal akci, která stála životy, ale Chase byl velmi oblíbeným členem kolektivu, takže to dopadlo jeho převelením a svým způsobem to bylo ještě velmi mírným řešením, které mělo být laskavostí. Zlomené srdce, jak se ukázalo, bolí jak čert, a když vás opustí všichni takzvaní přátele ...no nikdo se Chasemu nemůže divit, že tak dopadl. Měl prostě obrovskou smůlu a ta 'zrada' mu zanechala až moc velké šrámy. Práci u policie Chase nepustil asi jen z důvodu, že je tvrdohlavý jako mezek a prostě se nechce vzdát nerealistické naděje, že se mu jednou povede dostat se tam, kde už kdysi byl. Nebo prostě nechce přiznat, že ho to zlomilo.

Rodina:

Helen Maxwell - matka
David Maxwell - otec
Emily Maxwell - babička z otcovy strany
Katherina Raeken - teta (tu už nepočítá za rodinu)
Abraham Bridges - strýc z matčiny strany
Quentin Reid - strýc z matčiny strany
Alisha Maxwell - sestra
Bill Maxwell - bratr
Jimmy Maxwell - bratr
+ nějaká ta další nepokrevní rodina

Zajímavosti:

Chase

• Ve svém volném čase chodí boxovat, nebo běhat, ale to druhé je značně omezeno jeho zraněním.
• Nechlubí se tím, že trpí DID, naopak, velmi pečlivě to tají jak před svým ex-psychiatrem, tak hlavně před kolegy a nadřízenými z práce. O Calově stálé existenci vědí jen členové jeho rodiny, kteří se zapřísáhli k mlčení.
• Jeho rodina na jeho nemoc reagovala kladně, s pochopením. S Calem vycházejí převážně dobře. Přesto si nikdy neodpustili to, že si nevšimli jeho zneužívání dřív a nezabránili mu.
• Když je rozrušený, klepe prsty do stolu.
• Bi Bi Bi - mostly gay tho.
• Při velké tělesné námaze o sobě dávají vědět staré jizvy.
• Je znamení štíra.
• Smol boi. In height.
• Odmítá slavit své narozeniny, či další menší svátky.
• Neustále provokuje protivníky, bez ohledu na to, jak nebezpeční jsou.
• Do práce jezdí na své milované motorce typu: Honda CB-900F Hornet stříbrné barvy.
• Vlastní registrovanou střelnou zbraň modelu Smith & Wesson M&P 9.

Callum

• Na rozdíl od Chaseho je barvoslepý.
• Má posunutý práh bolesti.
• "Půjčuje" si od ostatních věci a pak je "zapomíná" vracet. Má sklony ke kriminalitě, ale tlumí je, a když už něco provede, milionkrát se ujistí, že Chase, ani nikdo další na kom záleží, na to nepřijde.
• Probouzí se a chodí spát přesně jako hodinky.
• Má podivnou obsesi s ohněm, proto nosí po kapsách bezpočet sirek a zapalovačů.
• Má rád svou kávu, jako svou duši. Černou a trpkou... Až na to, že je to úplně naopak. Miluje svoje latté tam, kde neslazenou kávu Chase.