Finn Ansgar Mørk

O tomhle tajemném muži se toho z pravidla příliš moc neví. Účelně a s maximální precizností zakrývá veškeré informace, jež by o něm mohly vyplout na povrch před nesprávnými lidmi. Raději splývá s temnými stíny, než aby dopustil, že nepřátelé zjistí více, než by si sám přál.
Je známo mnoho označení, jimiž na něj lidé poukazují. Parchant, vyvrhel, zbytečnost, monstrum, netvor, necita, černá ovce, či bezejmenný. Spousta výrazů sedících na mladého muže, který kdyby mohl, zabíjí i pouhým pohledem. Své jméno totiž zásadně neříká nikomu, o kom by si mohl myslet, že mu za to ani nestojí.
Pohybuje se tak, aby zaujal co nejmenší pozornost. Když to situace vyžaduje, umí být tak mistrovsky tichý a nenápadný, že si málokdo všimne, že vůbec vešel, anebo naopak zmizel ve dveřích.
Intrikář, jenž sází na hloupost dnešního světa. Co se bude hodit jemu, toho dozajista využije. A nebojí se zajít do extrémů, kdy se ostatním může obracet žaludek a strachem svírat srdce. Jestliže mu někdo podrazí nohy, může očekávat sakra tvrdou odplatu. Nezapomíná a úder vrací mnohonásobně silnější. Udělat si nepřítele z tohoto tvrdého Dána rozhodně není dobrým krokem. Pokud si někoho zapíše na černou listinu ve své mysli, jedná se o doživotní a nesmazatelný záznam. Pak už člověk může jen doufat, že další přešlap nebude ve Finnově přítomnosti.
Muž mnoha tváří, které střídá zrovna tak, jak se mu to hodí. Jednou sladký úsměv, jindy krutý pohled bez kousku citu a pochopení. Z výrazu u něj rozhodně číst nemůžete. Jasně modré oči naopak dokážou hotové divy. Ovšem ve Finnův prospěch. Když chce, umí být až nemyslitelně přesvědčivý. Využívá veškeré své přednosti, jež mu matka příroda poskytla a vyjma jemného hlasu, který se ve zlomku vteřiny umí změnit na hluboké burácení, je to až omamně uhrančivý pohled.
Ačkoliv má spoustu kontaktů, zakázek a dohod, stále si užívá život na volné noze plnými doušky. A právě to napomohlo k absolutní gradaci všech skrytých kostlivců, které má ve skříni. Umí být zlý, umí být krutý a nebojí se jakékoliv špinavé práce. Je to lstivý hajzl a přemýšlivý génius, kterému se rozhodně nechcete v noci postavit tváří v tvář uprostřed prázdného parku.
Je to jedinec, jenž spoléhá jen sám na sebe. Věci si dělá po svém a běda, jestli mu někdo bude kecat do práce.
Sžil se se svou necitlivou a hrubou stránkou, jež mu byla připravena osudem, natolik, že už si ani nedokáže představit život v jiném stylu. Vyhovuje mu všechno to tajemno a nenávist ostatních, které si umí jakýmkoliv počinem znepřátelit. Ve finále se ale jen málokdo odváží vystoupit proti němu. V takovém případě se může druhá strana dočkat dvou reakcí. Při chytrém jednání si získá Finnovo uznání. Při nerozvážném plácání naopak upřímný výsměch a ponížení, o které se s velkou radostí postará.
Je pro něj snazší řešit věci radikálně, než chodit kolem horké kaše. Najdou se však případy, kdy si s ostatními rád pohrává a nechává je tápat ve tmě. Své oběti si vybírá s velkou pečlivostí, přesto však dochází na spontánní činy, kdy zkrátka neudrží své touhy a při jednom jediném křivém pohledu umí být sakra nelítostný. Zbít někoho do krve jen kvůli drcnutí v davu lidí? Žádný problém.
Vytříbený slovník a jazyk ostrý jako břitva jsou pro něj typickými znaky, díky kterým si ho nemůže nikdo splést. Ovšem jestliže si to okolnosti žádají, umí se chovat a jednat tak, aby udělal dojem a působil kultivovaně. Ví, co lidi chtějí, ale především hlavně to, po čem touží on sám. Ohledně zakázek a domluvených obchodů, či slibů, je na něj spoleh. Pokud mu celá akce vynese pořádné peníze, které zatraceně miluje, a zajistí tak ještě větší bohatství, je schopen investovat mnoho, neboť moc dobře ví, že se mu vše mnohonásobně vrátí. Avšak přesvědčit Finna o něčem, do čeho by měl jít, je skutečně nadlidský výkon. Sám si musí být 100% jistý a žádné "ale", anebo "možná" u něj rozhodně neplatí. Je to buď, anebo. Akce se koná, či ji nechá plavat a počká si na další nabídky. Nic mezi tím.
Finn dokáže být neskutečný provokatér. Nikdy si nemůžete být jistí, co na vás vytáhne a jakou cestou se bude celá konverzace ubírat. Umí si hrát se slovy, aby dostal potřebné informace, anebo uspokojil své choutky. Je to krvežíznivý vlk samotář, který si ovšem za žádnou cenu neodepře přítomnost krásných a přítulných žen. Vždy se ale jedná o pouhé rozptýlení a zábavu na jednu noc. Vytratí se ještě dříve, než se krasotinky stihnou probrat ze snění a nechává je tak v nevědomosti, či dokonce možném těhotenství. A můžete si být jisti tím, že Finn rozhodně není rodinným typem, na kterého by hysterické ženské mohly chodit s žádostmi o alimenty. Nevedou se o něm díky pečlivosti žádné evidence, takže přišít mu otcovství je jako skočení do jámy lvové.
Má sklony k impulzivnosti a rozhodně není dobrým krokem vyvolávat v jeho přítomnosti hádky. Šarvátka se totiž velice snadno může proměnit v potoky tekoucí krve a ronících slz. Dalo by se o něm vlastně říci, že je to agresor, který vypočítavě čeká na chybu druhé strany. Rád se rve a dokazuje svou sílu. Zároveň s tím ho baví děsit lidi. Poukázání na to, že se pod jeho kabátem ukrývá nebezpečná střelná zbraň? Klidně ukáže i plný zásobník.
S lítostí si na něj nepřijdete. Vyloženě ji nenávidí. Není to empatický typ, který by s někým soucítil. Naopak. Rád sleduje, když někdo, kdo si bolest zaslouží, krutě trpí.
Není příliš výřečný, za to jeho tajemný hlas dokáže nahnat husí kůži mnohým jedincům.
V seznamu lidí, které zná, byste jen marně hledali kamarády, či dokonce přátele. Nikoho takového ve svém životě nemá a nikdy nepocítil ani na jednu jedinou vteřinu nutkavou potřebu o to si nějaké shánět. Dobré vztahy vede pouze se známými a lidmi, kteří jsou pro něj jakýmkoliv způsobem užiteční.
Přestože to nemusí být na první pohled patrné, tak chodí rád upravený a u výběru oblečení si dává záležet, aby bylo šité jen z kvalitních látek. Povětšinou nosí jen tmavší barvy a odstíny.
Když se mu zachce, anebo to vyžaduje situace, dokáže ze sebe udělat perfektně vystupujícího člověka, do kterého by nikdy nikdo neřekl, jak zkažený dobou, světem a minulostí uvnitř vlastně je. Zejména při schůzkách s blízkými lidmi z podsvětí, anebo lovu nové noční známosti, této výhodné vlastnosti využívá. To, co se jiným zdá nemyslitelné, on velice snadno promění v realitu.
O své minulosti jen nerad hovoří a ve skutečnosti se ještě nikomu nesvěřil s tím, co ho pravděpodobně sžírá zevnitř, ačkoliv on sám o tom nemá sebemenší tušení. 

Historie:

Mørkovi. Na první pohled dokonalá rodina bez jediné chybičky. A na ten druhý? Ach, i ten dokáže širokou veřejnost i blízké příbuzné ujistit o tom, že tihle Dánové vedou spokojený život, jenž je protkán láskou, pochopením a bezednou zásobou pravého štěstí.
On uznávaný právník s bohatým záznamem o úspěšných případech. Ona plastický chirurg, působící v kodaňské nemocnici. O peníze žádná nouze a luxus jim v takovém případě dobře placených zaměstnání padal rovnou do klína.

××× 

Měl jsem tři starší sourozence. Dvě sestry a jednoho bratra. Corinne, Kaisa a Magnus. Jména prostá, nikterak zajímavá, a přesto v tom velkém domě zněla častěji než to mé. Prvorozená blondýna byla prvním hřebíčkem do mé ještě ani neexistující rakve. Rozmazlený spratek. Prvních pár let využívala svých možností jedináčka a vliv, co měla na rodiče, byl až nemyslitelně odporný. To malé děcko si už ve svém životním počátku moc dobře uvědomovalo, jakou má jeho slovo váhu. Ke smůle všech jí to ti, které považovala za své poskoky, žrali i s navijákem. Další dcera by nebyla takovým zlem, kdyby si ji Corinne neomotala kolem prstu, sotva to dítě začalo alespoň trochu rozpoznávat, kdo je kdo a co si smí, anebo naopak nesmí dovolit. Přetáhla si Kaisu na svou stranu a ta, po vzoru své starší sestry, začala doma diktovat podmínky. A ti dva budižkničemové? Měli prachy, měli zázemí, měli uznání, měli vše, na co si ukázali. Tak proč by to samé nemohly mít i jejich dvě dcery. První, tak trochu už vymodlený, syn, byl stejným miláčkem všech členů zbohatlické rodiny. Děvčata ho přijala mezi sebe a jejich pevné sourozenecké pouto nemohl nikdo rozbít. Až jsem jednou svou matku nakopl k ranní nevolnosti a ultrazvuk ukázal čtvrtý přírůstek. Otec si nevybral zrovna dobrou chvíli pro opomenutí na pláštěnku. A já už s tím nemohl nic udělat. Prostě jsem měl přijít na svět, ačkoliv slovo 'potrat' při pravidelných hádkách zaznělo mnohokrát. Nebyli na tom zrovna nejlépe, když se o mě dozvěděli. Matce hrozilo přeložení do jiné nemocnice, u otce zase málem vyplul napovrch přijatý úplatek, který zajistil úplně jiný výsledek jednoho soudního sporu. Do toho Corinne zjišťovala svou skutečnou orientaci, Kaisa si procházela prvním rozchodem s dětskou láskou a Magnus? Tomu rostly mléčné zuby a rozhodně z toho nebyl nadšený. No, prostě jsem se neměl narodit, co si tu budu nalhávat. Možná by to bylo jiné o rok, dva později, ale takhle se jen prokázala faleš všech spolu s jejich sviňskou povahou. Finn zkrátka na svět přijít neměl. Tečka.

×××

Přestože Lissa nikdy dříve v těhotenství nekouřila a nepožila alkohol, Finn byl výjimkou. Pochopitelně se vše projevilo na zdravotním stavu a malý plačící modrooký chlapeček přišel na svět o tři týdny dříve. Porod to byl těžký, pro matku naprosto vyčerpávající. Několik dlouhých hodin se klubalo na svět dítko, které nemělo ani sebemenší tušení o tom, jak moc komplikovaný život bude mít. 
V inkubátoru si malé miminko s jasně modrýma očima poleželo další dvě neděle. Smutný na tom byl fakt, že větší zájem o drobka jevil nemocniční personál a rodina jen tak moc, jak bylo zrovna potřeba. Na Lisse byla vidět potlačovaná touha k péči o nic netušící novorozeně. Bohužel láska k muži, s nímž si slíbili vzájemnou věrnost a oporu, byla silnější než mateřské pudy. Jak příhodné, že tuhle ironii osudu pocítil teprve až ten čtvrtý. 

××× 

Nemusel jsem ještě ani rozeznávat tvary a den od noci. Teď si zpětně moc dobře uvědomuju, jakou obtíží jsem pro ty parchanty byl. Najali si chůvu. To mi Corinne vždy moc ráda předhazovala. Jo, taky zmiňovala cosi o adopci a odložení u kontejnerů, ale to jsem si zvykl. Chápal jsem to tak, že nebyli zkrátka tak dobří, aby mě dokázali vychovat. Jako malé dítě jsem to ale těžko mohl vidět. Věřil jsem v lásku rodičů a sourozenecké hašteření mi přišlo v pořádku. Byl jsem jenom děcko předškolního věku, než abych si dával dohromady složité souvislosti a uvažoval nad tím, proč mi berou hračky, ničí domácí úkoly a otec na mě vzhlíží zcela jinak. Proč oni dostávali kapesné, a já si musel všechno tvrdou prací vydřít. Proč jsem byl pokáraný za jakékoliv dětské dovádění a musel jsem mít vše splněné, přestože moji sourozenci si mohli hrát venku a výjimky jim byly udělovány příliš často, než aby se daly považovat za ojedinělé a férové. 

××× 

Finnovo dětství provázelo už od prvních školních let mnoho potíží. Nejen, že to měl těžké doma, kde si ho neustále dobírali starší sourozenci a rodiče byli kapitola sama pro sebe. I mezi spolužáky nenašel nikoho, kdo by mu dokázal porozumět. Byl to introvert, co se zašíval do rohů a zadních lavic. V hodinách se nehlásil, přestože moc dobře věděl. Jednalo se o chytrého chlapce, který však nedostal prostor k tomu prokázat své vědomosti i jinak. Jediné, co mu nešlo, byla literatura a dánský jazyk jako takový v psané podobě. V tomhle předmětu pokulhával a doma mu to dával především otec dost jasně najevo. Zbylí sourozenci excelovali ve všem, protože byli cepovaní, avšak s mírnou přísností a vlídným přístupem vedeni k dobrým výsledkům. Finn? Nenapsal dobře mluvnické cvičení a jeho sebevědomí zasáhl otcův hněv a podceňování. To bohužel mělo dopad i na ostatní předměty, v nichž by jinak vynikal. Takhle se ale dostal na úroveň podprůměrného studenta, který prolézá s odřenýma ušima a nemá zájem ani chuť něco zlepšit i přesto, že za ním docházeli doučovatelé. Ty v nízkém věku odbýval mlčením, postupně však přidával ostrá slova a jeho divoký temperament se začínal projevovat v celé své kráse.

××× 

Až do jednoho podzimního dne mi nebylo jasné, proč se ke mně chovají jinak. Ano, matka byla lehce bláznivá vždy a mezi sourozenci ve svých 'stavech' nedělala rozdíly, bohužel mě a ty tři oddělovala jedna zásadní věc. A to byl přístup a projevování citů od dospělých. Já nebýval pohlazený, objetí se mi dostalo snad jen při výjimečných návštěvách prarodičů a pochvalami šetřili tak, že jsem žádnou ani neslyšel. A já stále v hávu dětské naivnosti věřil, že vše bude dobré. Neuvědomoval jsem si, že je něco špatně. Nebo jsem si to spíš nechtěl uvědomovat. To je to správné slovo. Sice mě moje podvědomí varovalo, ale já si i přes tu bolest stále namlouval, že mě fakt mají rádi. Myslel jsem si, že ty tresty mají důvod, i když já ho neviděl. Byl jsem zaslepený tím, že moje rodina mě přece musí mít ráda. Tak to bylo. Tak se to prezentovalo ve škole. Psal jsem přeci o svém otci slohovou práci, která byla ohodnocena ne příliš dobře, ale já ho viděl jako svůj vzor. Viděl jsem v něm toho muže, jímž bych chtěl být v budoucnu taky. To si ale můj mozek ještě neuvědomoval, jak velká chyba byla si něco takového namlouvat. 

××× 

"JÁ ZA TO NEMŮŽU! NE! TO BOLÍ!"

Do školy Finn nechodil rád. Spíše to bral jako další z mnoha trestů. Domů nosil poznámky v žákovské knížce, až na ně nestačily strany a po škole zůstával častěji než by snad bylo možné. Svým způsobem to ale mladý klučina dělal záměrně. Myslelo mu to. Měl v hlavě a nebýt otcova utlačování, byl by v té době možná někde úplně jinde. Odpolední hodiny trávil raději plněním školních trestů než čelení situaci doma. Tam totiž vždy přišla přednáška a následný trest. Bohužel v jeden listopadový podvečer ani netušil, že by bylo lepší zrealizovat ono přespání v bunkru, kam chodil potají utíkat před realitou. Nutno podotknout, že se tam ocital jen tehdy, když měl jistotu čistého vzduchu. Překvapení v podobě autorů a majitelů by ho dozajista stálo několik modřin a obraženin. V tom lepším případě. Protože on nebyl ten, co se nechával ve škole bít. Když už, tak to Finn se pouštěl do rvaček, anebo je rovnou vyvolával.
Sotva stačil vstoupit dovnitř velkého domu, spustila se smršť doposud nevídaných událostí. Křik. Dohady. Probuzení spících kostlivců ve skříni. Finnův neplánovaný útok. Trest. Ublížil své sestře a nejsmutnější, ba možná nejděsivější na tom byla skutečnost, že neměl dost. Uklidnit ho dokázala až pořádná facka, kdy klučinovi zazvonilo v uších.
Závažnost zranění se ale neměl šanci dozvědět. Trest se zdál být snad ještě horší, než si kde kdo mohl představit. Sklep měla ta vila velký, chladný a především temný. Sic byla Finnova reakce vyvozena z afektu a píchnutí do citlivého místa ohledně klukovských snů, potrestání by se rozhodně nedalo řadit k adekvátním.
Poslední, co malý klučina z plných plic řval a křičel, bylo právě "JÁ ZA TO NEMŮŽU! NE! TO BOLÍ!", než se za ním těžké dveře zabouchly a on zůstal sedět na schodišti s očima plnýma slz. S klikou zkusil několikrát zalomcovat, bohužel však marně. Tmy se nikdy předtím nebál, jenže zkuste si sedět v temnu dlouhé hodiny bez šance, že by někdo druhý pomohl. Zkoušel to vysvětlit, prosil o šanci jako smyslů zbavený, ale bezúspěšně... nikdo neposlouchal. 

××× 

××× 

"VEDEME VÁM SYNA, PANE. TO UŽ JE PO TŘETÍ ZA TENTO MĚSÍC."

Finn byl útěkář. Kolikrát se sbalil a zmizel z domu. Ať už kvůli hádce, či jen proto, že tušil, jak moc na to má. A on by skutečně dokázal existovat v osamocení bez přítomnosti svých nemilujících rodinných příslušníků. U všech se zapsal jako ten vyvrhel a černá ovce rodiny. Nebyl tím miláčkem s modrýma očima a roztomilým úsměvem. Byl to parchant s vražedným pohledem, co úsměvem halí své temné úmysly. 

××× 

Hah, jo. V tomhle se nepletli. 

××× 

"TOHLE POŽENEME K SOUDU! NAŠE DCERA MU NIC NEPROVEDLA!"

Ačkoliv by Nicklas mohl svého syna poslat minimálně do nápravného zařízení, nemohl si zkazit reputaci potopením vlastní rodiny. Zanechalo by to na něm špínu a špatného jména by se už nikdy nezbavil.
Soudní spor proto vyhrál už jen díky vlivu, který měl. Jeho slovo mělo váhu a to platilo i v té soukromé, rodinné oblasti. 

××× 

Pamatuju si to doteď. Ten den, kdy jsem trhal své maturitní vysvědčení a házel je do hořícího krbu. Skutečně mě fascinoval pohled na oheň a jeho mocnou sílu. Plameny byly jako hladové tlamy, které nemají nikdy dost. Stačí jen přiložit a sledovat, jak si žár bere to, co mu právem náleží. 

××× 

"SEBER SE A VYPADNI ODSUD! NEJSI MŮJ SYN A NIKDY JSI JÍM NEBYL! NIKDY TĚ UŽ NECHCI VIDĚT A BĚDA TI, JESTLI SE U TĚCHTO DVEŘÍ JEŠTĚ NĚKDY UKÁŽEŠ!"

Finn se v klidu zvedl od kamen, jakoby ho vůbec netrápilo to, co tu na něj otec nyní vypálil. Ne. Nebyl důvod. 

××× 

××× 

"KONEČNĚ JSI TADY. CO TI TAK DLOUHO TRVALO?"

Při druhém pobytu ve vazební cele se seznámil s jedním pro jiné podivným chlápkem. Finnovi však zasvítily oči tak, jako ještě nikdy předtím. Setkal se totiž s mafiánem, který v Kodani prováděl zakázky pro hlavního amerického bosse, co měl tajné pobočky na všech kontinentech, ba co víc, v každém státě.
Noc to byla dlouhá a oni si měli co říct. Muž středního věku, jehož jméno nechce vědět nikdo, kdo by se rád dožil dalších Vánoc, ihned poznal, jaký potenciál v sobě ten kluk s vybarvujícím se monoklem pod pravým okem má. Stačilo pár vět. Několik otázek. Kouzelné odpovědi.
Finn nikdy neměl být tím, co si šlape svou cestičku v mezích zákona a dělá to, co se mu přikáže. Už jako malé dítě měl předpoklady k velkým věcem. Nejprve byl utlačován, nedával to o sobě příliš najevo, ale přístup rodiny z něj udělal neskutečného bojovníka, ba co víc... strategického velitele taktických plánů, kde nebylo místo pro chyby a strach. Ve finále mohl děkovat za takový tvrdý výcvik, ale co získal na povaze a schopnosti jednat s okolím vytříbeným stylem, to potratil na pochroumané psychice. Všemu bolestivému však brání velká, neprostupná bariéra, o níž ví právě jen ten muž, co ho svedl na scestí. Na tu správnou trasu, jež mu umožnila konat nevídané věci. 

××× 

Zamiloval jsem si to. Nejen Ameriku, ale to, do čeho jsem se za pomocí Jeho uvrtal. Seznámil mě s frajerem, který řídil vše, co se týkalo obchodů se zbraněmi, drahými věcmi a kvalitními prostitutkami. Samozřejmě, že se do kšeftů řadí spousta dalších kategorií, ale zbraně a děvky? To vynáší v téhle době nejvíc. Když s tím umíte obchodovat a navedete druhou stranu takovým směrem, jaký se vám zrovna hodí. A vše pod rouškou intrik a chytrých manévrů. 

××× 

Stal se jeho pravou rukou. Měl podobné pravomoce jako on, lidé pro něj dělali špinavou práci, kterou zrovna nemohl vykonat a ty kradené peníze, co šlohl otci při odchodu z trezoru, měl dávno stonásobně nazpět. Nic ale domů neposílal. Néé, vůbec. Oni byli hlavně rádi, že vypadl, takže vem čert těch pár tisícovek. Navíc se dozvěděl, že byl vyděděn, a kdyby to šlo, tak snad i vypálen z rodinného rodokmenu. V Dánsku by se nad tím jen uchechtl. Ale v Americe? Smál se spolu se svými komplici a partnery v obklopení mnoha bankovek, drahého pití a kvalitních děvčat.

"ZŮSTÁVÁME NADÁLE PARTNERY, ALE ODTEĎ JEDEŠ SÁM ZA SEBE."

Skutečně tomu tak bylo. Doopravdy se stal svým vlastním pánem a to ve všech ohledech. Měl kontakty, měl to nejvyšší možné slovo, měl peníze a bohatství. Vše, na co si jen pomyslel, dokázal za těch několik let vybudovat a získat do svého vlastnictví.
Dostal se na úroveň muže, pod kterým v úplných začátcích dělal. Netvrdil, že nechtěl být jednou na pozici jako on. Toužil po takovém úspěchu. A toho dosáhl. Obrovské množství peněz, že by snad ani nemohl vědět, co s nimi, každopádně přehled měl a má o všem. Uniknout mu nic nemůže a jeho pečlivost a důraz na ty nejmenší možné detaily z něj vytvořily obávaného a uznávaného velikána v podsvětí. Jeho jméno má váhu, přestože úřady je prakticky nevystopovatelný. Začal si razit cestičku podobně, jako to dělá kartel. Naučil se finty a triky, které mu přinesou spoustu prachů a potěšení. A rozházet si člověka se smýšlením génia není dobrým krokem. Ačkoliv pracuje jako vlk samotář, který má kolem sebe jen ty nejdůležitější a nejvěrnější pobočníky, široká a hustá síť obchodů, zakázek, nových kontraktů a výhodných nabídek mu pod rukama a důkladnou kontrolou prochází neustále. Vybudoval si ovšem silnou základnu, u niž stačí písknout a po zuby ozbrojení chlapi se vkradou za tmy dovnitř nepřítelova domu, aniž by si to stačil dotyčný uvědomit.
Zaměřil se především na obchod se zbraněmi a prostituci, nicméně při výhodné nabídce je svolný pro cokoliv, co mu může hodně vynést. Podniků má po celých státech hned několik, každý pod jiným jménem a dozor nad nimi drží vyvolení, které si zvolil do svých řad. Chystá se i expanze do zámoří, ovšem na takové věci je potřeba dlouhých příprav. Kontakty jsou, kromě Ameriky, především v Rusku, Anglii a Skandinávii. Dovoz zbraní si zajistil takový, aby o ně neměl nouzi jak on, tak i jeho příjemci, které zásobuje jen tím nejkvalitnějším zbožím. 

××× 

××× 

"TAK A TEĎ MI PŘEDNES SVOU NABÍDKU."

Když se přemístil do Greendale, aby mohl dohlédnout na otevření nového strip klubu, jehož součástí měl být i eskort, setkal se s poněkud zajímavými lidmi. Přehled o fungování gangů a místní mafie měl i bez osobní účasti, ovšem jeho zájem o malebné městečko stoupl ve chvíli, kdy se na vlastní oči přesvědčil, jak moc si místní jeho přítomnosti považují. Prve to viděl jen na pár týdnů, než zase sbalí své velké kufry a odcestuje na jiný výdělečný spot, každopádně byl přesvědčen o tom zůstat. Alespoň dočasně. Gangy projevili zájem o kvalitní střelné zbraně lehkého i těžkého rázu, stejně jako o jeho prvotřídní holky z bordelu. Zařizování bylo sice náročnější, každopádně už stačil udělat několik významných dohod a podplatit pár vlivných lidí v radě. Zároveň s tím si zařídil u sebe ve vile fotoateliér, kam si zve vybrané jedince, jimž rád utvoří pár, či mnoho skvostných snímků. A taková nabídka se přeci neodmítá. Svým způsobem je to kromě trávení volného času zábava a dávání najevo, že on by nikdy nemohl být tím špatným. On přeci ne.
Jednoho večera zamířil do West Avenue, aby domluvil a potvrdil vykoupení velkého množství zbraní pro místní gang. Mělo se jednat o krátkou schůzku, ze které chtěl vyjít o půl milionu bohatší. Namísto toho byl ochuzen o pár tisícovek a dlouhý seznam doplnilo nové jméno. Nathaniel Phelps. Týpek, vzezřením připomínající tupého ňoumu. On v něm však viděl potenciál, který i kdyby chtěl zahalit a skrýt, neměl by sebemenší šanci. Hodlal v něm toho mazaného lumpa probudit a co víc... už tak si u něj zajistil dluh a vroubky se v případě Mørka počítají na životy. Má snad někdo devět šancí jako kočka? 

Rodina: 
Finn nemá rodinu!

Zajímavosti: 

• Vyhledává adrenalin a vše, co se nebezpečí týče. Miluje ten pocit, kdy mu buší srdce a pumpuje krev do žil.
• Rád riskuje, protože pro něj je to zisk a je si především naprosto jist, že se nic nemůže pokazit. 
  
• Má rád zbraně jakéhokoliv druhu a zpravidla u sebe vždy jednu ze svých nejoblíbenějších nosí.
  
• Neostýchavě si milerád dopřeje sklenku dobrého, kvalitního pití. 
  
• Příležitostně si zapálí.
  
• I to fotografování ho ve finále baví. 
  
• Má silný severský přízvuk, ale vzhledem k tomu, že je učenlivý a přizpůsobivý, dokáže velmi snadno přijmout jazyk, kterým se v dané zemi hovoří, aby uměl v případě potřeby komunikovat. 
• S oblibou poznává nová místa a objevuje doposud neprobádané kraje. Může tak získat cenné informace a zkušenosti, které se do života vždycky hodí. A jemu, jakožto muži s hlavním slovem v drsném podsvětí, o to více. 
• Minulost je pro něj tabu.  
  
• Vlastní mnoho nemovitostí a hodnotných věcí, které patří do širokého spektra jeho majetku. Na co si pomyslí, to zkrátka dostane.
• V Greendale nyní nově otevřel luxusní noční klub Elysium.