Irina Isobel Azarova

Povaha:

Nikdy nebyla příliš živým dítětem. Vždy se uchylovala k samotě, kde si mohla v klidu číst a kreslit. Jediný člověk, který se kdy dokázal dostat do její ulity, byla její babička Zoya. Jediná osoba, kterou měla skutečně ráda a kterou oplakávala dlouhé měsíce, když umřela. Ani při truchlení nechtěla s nikým být. Nikoho nepotřebovala, aby jí utěšoval. Natož, aby jí říkal, že vše se časem poddá. Babičku jí nic vynahradit nemohlo. Přesto to bylo naposled, co kdy pro něco nebo někoho uronila slzu.

Na první pohled se zdá zcela bezeemoční, chladná, nedůvěřivá a nepřátelská. Není žádný řečník, nedovede dlouhé hodiny klábosit o hloupostech. Mluví jen o věcech, které jsou skutečně zajímavé a potřebné. Sama konverzaci málokdy začíná a když k tomu dojde, vždy to vede k určitému cíli. K jejímu cíli. Vždy byla kalkulativní, trpělivá a směřující k jedinému a to k sesazení své sestry z jejího pomyslného trůnu.

Zdá se být prázdná, přesto jedna určitá věc ji žene k cíli - nedobrá vlastnost závist, při které i sama sobě vsugerovala, že nikdy nebude v ničem lepší, jak Lettie, dokud bude sestra schopna cokoliv dělat. Ne že by jí rovnou chtěla zabít, stačilo by jí pouze Scar zcela zničit. A dostat se na její místo. Na výsluní, kde měla být od samého počátku.

Většinou jí více vyhovovala noc než den. V noci jí přišlo vše krásnější, zářivější. Mnohokrát se snažila vystihnout na papíře krásu měsíce, ale nikdy to nebylo dokonalé. Nikdy to nebylo takové, jak chtěla. Dá se popsat jako perfecionalistka. Dbá na detaily, jak v kreslení, tak v plánech. Dokonalost chce čas a tomu též dopřávala. Proto se může zdát, že od doby, kdy odešla od rodiny, nedělá nic jiného než že přežívá. Přitom činí něco zcela jiného. Drží se nízko. Nedopřává dědovi vědomí, že něco chystá. Plány prozatím zůstávají v mysli. Vyvíjejí se, rozvíjejí a nabývají tvarů. I přes svou uzavřenost a osamělost ví, že sama to nedotáhne tak daleko, jak by chtěla. Tudíž i vlk samotář potřebuje své spojence. Alespoň na určitou chvíli.

Historie: 

Narodila se jednomu americkému Rusovi a jedné Skotské ženě jako nepatrná nehoda. A nehodou zůstala do své dospělosti, přestože zpočátku se k ní rodiče chovali jako ti správní rodiče. Hráli si s ní, učili jí, trávili s ní spokojené chvilky. Jako dobrá rodina. Viktorovi a Isobel se tato rodinná idylka zalíbila natolik, že se rozhodli pokusit o další dítě. Plánované štěstí, které by doplnilo jejich drobečka. A také se jim poštěstilo, též jako se jim podařilo, aby obě sestry byly zcela jasný opak té druhé. Jenže s příchodem naplánovaného dítěte, šla Irina stranou. A tím se vše změnilo. Iris si nikdy tu pravou rodičovskou lásku nepamatovala. Ani u prarodičů příliš neuspěla, ačkoliv babička Zoya se snažila, aby se obě cítily milované. Jenže i děda Nikolaj si svou oblíbenkyni našel a to i malé dítě dokáže vycítit.

Její sestra byla jednoduše ve všem lepší. V kontaktu s lidmi, byla více talentovaná, laskavější, veselejší. A čím lepší byla, tím více se jí Iris stranila.

Ačkoliv děda stál o to, aby sestry spolu vycházely, Rin byla vždy vůči Lettie chladná. Nechtěla si s ní hrát, povídat si s ní, svěřovat dívčí tajemství ani se kamarádsky družit. Stala se samotářem, který trávil čas četbou a kreslením. Ani v kreslení nebyla talent od Boha jako drahá sestřička. Musela se pomalu učit, stala se samoukem, který v sobě dřímal jakési nadání, ale nikdy to nebylo nic mistrovského. Takový krásný průměr, se kterým se nechtěla smířit. Malba jí nikdy nešla, s barvami si příliš nerozuměla, přestože měla spousty pomalovaným pláten s nepovedenými díly. Proto se více zaměřovala na tužku a stínování. Na portréty lidí, části těl či se občas vrhla na lehkou budovu. Trápilo jí, že se vše musela těžce učit, zatímco Lettie to šlo samo od sebe. Nedokázala se té závisti zbavit. Stal se jejím nejtěžším hříchem a největším zločinem. Od toho se odpoutávalo vše, co se v jejím životě kdy stalo.

Vždy chtěla více než měla. V hlavě se jí rodily i jisté představy, jak toho dosáhnout, jenže samotný počátek byl na velice dlouhou trať. Naštěstí se jí do vínku dostalo i trpělivosti. A tak vyčkávala. Vyčkávala momentu, kdy by se mohla zbavit své největší konkurence. Rodiny, kterou nechtěla, krve, které si nevážila. Brala se více za Skotku, zatímco její sestra tíhla více k ruské části. Díky tomu se její podlé myšlení zčásti omlouvalo. Nebrala Lettie jako někoho, kdo by byl její pravou rodinou. Spíše jako něco, co se kdesi vyplavilo a ona to musela přijmout. Jenže ji přijmout nechtěla a brzy se mělo stát, že ji sestra již trápit nebude.

Dostalo se jí veškerých vhodných podnětů ke splnění její vize. Jednou si na ní drahý dědeček vzpomněl a též jí zasvětil do rodinného klenotu. Měla pomoci své sestřičce ke krádeži jednoho obrazu, aby ho poté vyměnila za padělaný, který samozřejmě Lettie sama padělala. A tím se jí dostalo možnosti nastrčit veškeré možné stopy, které navedly policii přímo ke Scarlett. Jenže zřejmě její plán byl příliš průhledný či její radostné oči napovídaly mnoho. Nikolaj vysvobodil svou oblíbenkyni ze spárů vězenských a svou neoblíbenkyni zavolal na kobereček. Dal jí na vybranou. Vše bude zapomenuto, když zůstane plně loajální jejich rodině, své sestře se omluví a již se nikdy o nic dalšího nepokusí. A nebo odejde a její rodina na ni zanevře. A Rin si směle zvolila to druhé. Pokud chtěla někdy něčeho dosáhnout, musela dál od své rodiny. Dál od dokonalé a všemi milované Lettie.

Jenže bez finančních prostředků bylo těžké si najít bydlení. Musela prodat cennosti, které si sebou vzala, jenže věděla, že i přes vysokou hodnotu, si neudrží drahý apartmán navždy. Zvláště když neměla vyučení v žádném oboru, který by jí uživil. Našla si prostý byt v nejhorší čtvrti ve městě a sama začala pracovat v malé putyce za barem. Dostávala tolik, aby se uživila a po malých krůčcích zrekonstruovala to, čemu mohla nyní říkat domov. Prozatím. Než se naplno vzchopí a ukáže své bývalé rodině, že rusko-skotská krev nezapomíná. 

Rodina:
Nikolaj Azarov - dědeček, který ji s láskou vydědil
Zoya Azarova - babička
Viktor Azarov - otec
Isobel Azarova - matka
Scarlett Zoya Azarova - mladší sestra, věčný rival a osoba, kterou nemůže vystát

Zajímavosti: 

• Je hrdá na svou skotskou příslušnost a proto se celý rok věnovala tomu, aby se co nejlépe naučila skotský přízvuk. Zda se jí povedlo, může určit pouze Skot.

• Zatímco její mladší sestra má druhé jméno po babičce, ona ho má po matce. Jakoby se tím i určilo, ke které straně bude jaká sestra tíhnout.

• Mezi Sedmi smrtelnými hříchy by představovala závist, nejspíše proto je její nejoblíbenější barvou zelená.

• Krásně kreslí, přesto si stále myslí, že to nedosahuje kvalit její sestry.

• Nemá v oblibě jakýkoliv druh dopravních prostředků, raději se projde na čerstvém vzduchu.

• Má ráda koně, kdysi jednoho vlastnila, ale umřel. Nyní si pořídila štěně Cane Corsa, kterého pojmenovala Remzi.

• Chtě nechtě se musela naučit základy sebeobrany, aby nebyla bezbranná, kdyby ji někdo napadl. A kdyby to nebylo nic platné, vlastní zbraň typu Smith & Wesson MP Shield.