Mattias Nielssen

Sébastien jim přišel do života jako zásah osudu. Aija se dostala do potíží, kdy si jejího chování všimla sociálka a hrozilo jí, že o Mattiase přijde. Musela nastoupit na léčení, kdy byla pod neustálým dohledem, aby úřady viděly, že má snahu a vůli u sebe dítě nechat. Její budoucí přítel pracoval v rehabilitačním ústavu jako zdravotní bratr a byl s nimi v kontaktu každý den. Kdoví, co ho na Aije tolik zaujalo, ale Mattias nebyl jediný, s kým se vrátila domů. Z počátku to vypadalo dobře, stala se přesně tou matkou, kterou nejisté batole potřebovalo. Nad vodou jí držel i Sébastien, proto nebylo divu, když se jim do tří let narodil další kluk. Přišel na svět o měsíc dřív, ale nic mu nechybělo. Nějakou dobu si sice pobyl v nemocnici, ale brzy se dostal domů a nyní už početnější rodině nebránilo nic v tom, aby si všichni užili zaslouženou idylku. Mattias se dostal do školky, našel si kamarády, konečně se cítil jako každé jiné dítě. Už tehdy bylo poznat, jakým směrem se vydá. Věčně usměvavý, nabízející své hračky ostatním, poslušně spořádající každé jídlo, které před něj někdo postavil. Bylo až s podivem, jak moc se liší od matky, ale bylo zřejmé, že povahu dostal po svém neznámém otci. Samozřejmě se na něj podepsal i vliv toho nevlastního, ale každý, kdo rodinu znal, si oddechl, že tomu tak je. Nad Aijou totiž visel stín, který se schoval jen kvůli chvíli, kdy bylo její nebe bez mráčku.

Na první pohled pohodlně působicí žena se vybarvila, když se ukázalo, jak moc se jí zajídá zažitý stereotyp. Narozdíl od svého partnera se nedokázala těšit z toho, jak byl její nejstarší syn šikovný, ani se neuměla radovat z pokroků toho menšího. O děti se tak převážně starala hlava rodiny, která naštěstí i k Mattiasovi přilnula jako k vlastnímu. Jenže práce a domácnost ho vyčerpávaly a on si tak nevšiml, že jeho milovaná opět propadá alkoholovému opojení. Nejspíš se to dalo předvídat, ale odhalení přišlo až příliš pozdě. V ten den měla Aija vyzvednout staršího chlapce ze školky a společně s Kristianem ho dovézt na pravidelnou prohlídku k lékaři. Ale její alkoholem zamlžená mysl starost o Mattiase naprosto vypustila, což se ukázalo být jako jediné štěstí. Kvůli zpomaleným reflexům a opilosti, způsobila autonehodu, kdy sama vyvázla s několika těžšími zraněními, ale Kristian ji nepřežil. Sébastienovi to zlomilo srdce, ale od těch nejčernějších myšlenek ho udržel jediný syn, který mu zbyl. Mattias byl naštěstí tak malý, že ještě pořádně nechápal, co se děje. Byly to těžké chvíle, ale jen díky nim se nakonec prcek vymanil z vlivu opilé matky. Po dobu, co byla hospitalizovaná, s ním zůstal otčím doma a když se měla vrátit, rozhodl se k radikálnímu kroku. Sbalil Mattiasovi nejnutnější věci a společně s jeho nevlastní babičkou ho poslal do Ameriky.

Sonya odjakživa patřila k volnomyšlenkářům a na žádném místě nevydržela příliš dlouho, alespoň dokud nezestárla. Část její rodiny měla v Americe kořeny a ona se po smrti manžela rozhodla u nich zůstat. Její syn byl již dospělý a ona mu více nehodlala zasahovat do života. Vzorně ho vychovávala a vedla k dobrým mravům,Mohla se vrátit do Dánska a žít poblíž syna a jeho rodiny, ale ona dala přednost jen občasným návštěvám. Mattias jí viděl jen párkrát v životě, přesto se vyvaroval zbytečných scén a víceméně dobrovolně se nechal odvést. Následky na sebe ovšem nenechaly dlouho čekat. Přišel do něčeho naprosto nového a zprvu se mu to vůbec nelíbilo. Nechápal, nevěděl, bál se. Ale s milující babičkou pomaloučku překonával počáteční strach a nakonec si nové město i oblíbil. Sonya mu dopřála veškerý čas na to, aby se adaptoval, ale musela dohlédnout i na to, aby se mu dostalo řádné výuky. Začátky byly pro nesmělého chlapce těžké, ale nakonec znovu našel svůj obvyklý úsměv. Zvykl si na nové podmínky a pravidla, kdy domů jezdil spíš na prázdniny. Naučil se, přestalo se mu tolik stýskat. Hodně mu v tom pomohla i nová kamarádka, bydlící nedaleko. Addison Hartley, i když ho občas pokoušela navést k nějaké lumpárně.

Ale sotva trošku povyrostl, zpátky v Dánsku zůstal. Po dvou letech se mu, navzdory negativním lékařským prognózám, narodila sestřička. Sotva ji rodiče přinesli, okamžitě si toho malého tvorečka zamiloval. Kristian mu chyběl, ale vzpomínky na něj se začaly zamlžovat. Přesto potřeboval tu prázdnotu něčím vyplnit. Ochotně pomáhal při každém krmení, přebalování, hlídal ji. Anniken se pro něj stala středobodem vesmíru a on se radoval se vším, co dokázala, i když to byla jen taková maličkost jako první převalení nebo posazení. Taky to byl právě on, na koho se holčička nejvíc usmívala. Jenže Aijiny činy nebyly zapomenuty a tak, kupodivu i s jejím souhlasem, putovala dcerka i syn zpátky k Sonye. Byla to tedy právě babička, kdo se nejvíc zasloužil o jejich výchovu, ačkoliv se do Dánska čas od času vraceli. Sébastien naopak jezdíval navštívit je do Greendale a trávil s nimi tolik času, kolik jen mohl. Natrvalo se děti vrátili do Viborgu teprve tehdy, když Mattias nastupoval na střední školu. Vystudoval ji celou, byť to s matkou nebylo lehké. Jakmile byly její potomci pryč, všechno se vrátilo do starých kolejí a ani Sébastien na ni nestačil. Miloval ji a nedokázal ji opustit, přesto byl rád, že se rozhodl tak, jak se rozhodl.

Stačila však jedna dobře mířená facka, když si Aija dovolila vztáhnout ruku na svou dceru. Neměla k tomu sebemenší důvod, prostě cítila potřebu. Několik prázdných lahví od vína v rohu kuchyně napovědělo, co jí k tomu vedlo. A pohár trpělivosti opět přetekl. Mattias usoudil, že on, ani Anniken, nemají za potřebí trpět s věčně opilou matkou a po krátkém rozhovoru se dohodli, že zůstanou u babičky Sonyi. Mattias krátce na to začal studovat žurnalistiku, ačkoliv to netrvalo dlouho a osud ho opět zavál do rodné země. Aija těžce onemocněla, měla problémy s játry v důsledku zatěžování organismu alkoholem. Zachoval se jako každý syn, ale sotva se jí udělalo lépe a lékařům, ubyly vrásky, příliš dlouho neotálel a vrátil se za Anniken. Zpátky do školy se příliš nehrnul, namísto toho si začal hledat práci. Šlo to těžce, ale nebyla to jen sestra a nevlastní babička, na koho se mohl spolehnout. Pomohla mu nejlepší kamarádka z dětství, kvůli komu se rozhodl právě pro takový studijní obor a která mu dohodila místo v redakci. Byla to právě ona, kdo se za něj postavil, když ho šéfredaktor málem vynesl ven v zubech. Zaručila se za něj a on jí za to musel upéct koš plný sušenek a plněných košíčků. Práci získal a to byl jen krok od toho, aby si zařídil svůj vlastní byt. Žádný velký luxus a také nic moc čtvrť, ale touha po soukromí ho k tomu sváděla. Přesto tráví většinu času u rodiny. Do Dánska se vrací sporadicky, stejně jako udržuje vztah jen s nevlastním otcem. Soustředí se na svůj nynější život a doufá, že dokáže něco lepšího získat i pro svou milovanou sestru.