Nathaniel Phelps

Jméno: Nathaniel Phelps
Věk: 20 let
Datum narození: 16. listopadu 1999
Pohlaví: Muž
Povolání: Zloděj
Stav: Svobodný
Faceclaim: Ethan Dolan
Přezdívka: /

Povaha:

Nechci vás odradit od muže, kterým je Nathaniel, ale v jeho arsenálu je hned několik podivných zvyků. Je schopen vyskočit na statného bělouše a vyrazit do ulic, přičemž by byl schopný mávat mečem a hájit vznešené ideály. Dělá kotrmelce jako klaun, klidně by se kamarádil se slony a vousatou ženskou a přitom rozjařeně pojídal cukrovou vatu. Ano, hádáte správně. Donutit Natha k serióznosti je poněkud těžké. Jeho idealistické nadšení a zvídavost jsou nakažlivé. Přirozeně se jeho nevinná nevázanost může trochu vymknout z ruky. To kdyby vás v okamžiku bláznivého zbrklého veselí vyhodil do vzduchu - a zapomene vás chytit. Vždy je kolem něj dav lidí, což je mnohdy překážka. Nenechte se však zmýlit, ne všichni co se kolem Natha pohybují, s ním mají dobré úmysly. Nebudeme daleko od pravdy, pokud řekneme, že naprostá většina si s ním v tomto případě jde vyřídit své účty.

Tento muž je maximální optimista. Je tak optimistický, že kdyby mu nepřátelé poslali fůru hnoje, neurazil by se. Myslel by si, že prostě zapomněli přiložit koně. Takový druh optimismu však může být nebezpečný. Je to totiž jen jiný výraz pro slepou víru. Nathan jí má haldy, což může vést k tak naivní důvěře, že často šlápne do louže. Nespouští oči z oblohy, kde hledá vysoké cíle, o které nikdo jiný nemá odvahu usilovat - nebo nikomu jinému tolik nechybí zdravý rozum, aby se o to snažil. V přesném slova smyslu není Nathan vágní snílek. Logika a nepřekonatelná zvědavost ho nutí tyto sny bedlivě prozkoumat. Pokud obstojí v této přísné zkoušce, pravděpodobně jsou stejně praktické jako šílené, i když svět ještě na ně nemusí být připravený. Jakmile se ujistí, že existuje drobet naděje na jejich vyplnění, vytáhne plechovky s barvami a natře své praktické sny s živou a odvážnou představivostí. Ovšem vždycky na něj v záloze čekají hnidopiši, aby pošlapali jeho pokrokové myšlenky a zaškrtili je dřív, než mají šanci se osvědčit. Tato obrovská imaginace může způsobit pád nebo krach. Ale štěstěna ho vždy včas zachrání. Tento muž má obvykle takové štěstí, až je to nechutné a nezákonné. Pokud zvednete lesklý předmět u vašich nohou na větráku metra, bude to obal od žvýkačky. Když ho zvedne Nathan, bude to úlomek diamantu. S takovým štěstím je přirozeně optimista. Stejně to platí i v lásce. Má štěstí. Pokud ne, rychle se sebere.

Brojí proti nepoctivosti, ale to je asi tak všechno, což je důvod, proč má tolik známých a příznivců. Proniká za vnější podobu lidí a hledá v nich skutečné pravé hodnoty. Ne že by neměl žádné nepřátele, ale za ty které má si může svým šlapáním do louží. Lidé, kterých se dotkly jeho upřímné poznámky, se na něj možná chvíli mračí a mají chuť ho zaškrtiti, ale zpravidla si uvědomí, že to nemyslel špatně. Hříchem Nathaniela není úmyslná krutost, ale netaktnost a bezmyšlenkovitost. Dovede vyslovit hrozné urážky a záleží jen na druhých, zda mu to projde.

Dámy by se měly mít na pozoru, neboť nebezpečí jim hrozí i od tohoto zdánlivě neškodného chlapce. S tím upřímným, naivním úsměvem ani v nejmenším nepřipomíná svůdce. Vypadá spíš jako vedoucí skautů. Ale v milostných záležitostech se jako skaut rozhodně nechová. Nathan žije svůj milostný život jen na povrchu, ale netají se s tím. Často hledá povrchní vztahy a někdy sklouzne až k promiskuitě. Jeho lumpárny občas zahanbí i kdejakého Don Juana, a zahanbit někoho takového stojí hodně úsilí. Známostí neměl málo, a pokud si vyhlédne svou novou krásku, přesně jí vyjeví, co od ní očekává. Vše jasně a logicky. Snadno se zaplete do flirtování, které vyústí v nabídku k sňatku (od dívky, ne od něj), ale jen co se naťukne toto nepříjemné téma, běží pryč jako o závod. Když se Nathan octne v milostných osidlech, zdá se, že jeho obyčejné a spolehlivé rozumné uvažování ho opouští. Ženy si zkrátka občas myslí, že jejich vztah s ním je vážnější, než ve skutečnosti je. Ale má štěstí a vždy se z toho nějak dostane. Nedá se popřít, že rád flirtuje, ale nehledá jenom sex. Má rád různorodost a duševní stimulaci. Pokud se na něho někdo příliš upne, zatímco on hledá jen rozptýlení, pokusí se celou věc obrátit v žert.

Projevuje až šokující nedostatek zájmu o rodinná pouta. Nepřijímá teorii o milujících pokrevních příbuzných. Všeobecně si zachovává zdravý odstup. Umí si udělat čas na své příbuzné, ale nikdy nepřipustí, aby příbuzní zasahovali do jeho soukromých záležitostí. Když se rozzlobí, což je zpravidla výjimečné, dovede vyrazit dveře nebo prorazit zeď. Je to jeho způsob jak se zbavit přetlaku. Nathan je ten typ člověka, který pokud udělá něco špatně, téměř určitě vám o tom poví. Možná trochu víc utrácí a občas si rád vsadí, ale z téhož důvodu bývá ke svým přátelům štědrý.

Historie:

Všichni máme mámu a tátu. Jsou to dvě osoby, které by při nás měli stát za každou cenu. Jenže ne vždy to tak funguje. Někdy se stane, že jedna nebo druhá strana nefunguje tak jak by měla. Zanedbává povinnosti a to se podepisuje na psychice dítěte. Jenže co se může stát, když nefunguje ani jeden z nich? Nathaniel otce nikdy nepoznal a ze své matky si pamatuje zoufale málo. Pamatuje si světlé vlasy, milou tvář a krásný úsměv. Pamatuje si příjmení Phelps, které je konec konců jeho vlastní. Vzpomíná na oříškové oči a jemný hlas, který mu předčítal pohádky. Jenže co když si vlastní vzpomínky upravil do snesitelné podoby? Zapomněl, že jeho matce nebylo více než sedmnáct. Nepamatuje si, že místo úsměvu se matka daleko častěji tvářila ustaraně ani to, že na něho několikrát zvýšila hlas.

Kam až jeho paměť sahá, vše začíná v jednom jediném okamžiku. V tom, kdy sedí na zadních sedačkách policejního auta a celý vyděšený čeká na svou matku. Policista jej neustále utěšoval, že se matka jistě brzy vrátí. Nejspíš ho sama hledá celá strachy bez sebe. Nakonec přeci přijdou všechny matky. Jenže ta Nathova nepřišla. Nebylo mu více než pět let, když šel do první pěstounské rodiny. Většina dětí je za náhradní rodinu vděčná, ale jak můžete být vděční za něco, co máte někde jinde? Dlouhý čas se vinil z toho, že se ztratil. Žil s pocitem, že si matka nejspíše myslí cosi o zlomyslném útěku. Proto ho nehledala, protože se zlobí na to, že utekl, i když to nebyla pravda. Dal si proto za úkol matku znovu najít. Ať to stojí, co to stojí.

"Problém není problém, problém je tvůj přístup k problému."

Většinu svého života Nathaniel utíkal. Bylo jedno, jestli utíkal pro zábavu, před výpraskem nebo z další rodiny, u které se rozhodl nadále nezůstat. Nohy měl dlouhé a zatraceně rychlé, když chtěl, nikdo ho nechytil. Netrvalo dlouho a rozvinula se v něm láska k parkouru. Rychlý způsob jak se na ulici dostat z jednoho místa na druhé. Připadal si jako superhrdina, i když ti si na rozdíl od něho nelámou ruce a nohy. Byl to taky jediný čas, kdy Nathan vydržel na jednom místě. Zůstal tak dlouho, dokud jeho kosti pořádně nesrostly a pak se opětovně pokusil o útěk. Vystřídal nespočet rodin v Hoxtonu, až mu pracovnice z úřadu kladla na srdce, že s takovou brzy skončí úplně sám. Jenže to nejspíš netušila, že by Nathovi vyhovovalo daleko lépe. Zkrátka se nedokázal smířit s myšlenkou, že by si měl hrát na rodinu s cizími lidmi. Nevěřil jim, nechtěl je. Naopak toužil po svém klidu a pevně věřil v to, že by se dokázal o svou maličkost postarat.

Za ty roky tak Nathaniel skončil na zadním sedadle policejního auta častěji, než je zdrávo. Prakticky se dalo říct, že byl Nathan na policejní stanici více doma, než kdekoliv jinde. Většina strážníků ho dobře znala, nebyli zbytečně přísní a jeho eskapády mnohdy brali s úsměvem na rtech. Policie a on byla jedna velká hra. Prováděl jim hrozné věci, ale velmi dobře se bavil. Cíleně volal policii k předem připravené vloupačce a jen co dva strážníci vstoupili dovnitř, zabouchl za nimi bezpečností dveře. Jindy ukradl vysílačku s úmyslem vysílat falešné zprávy a několikrát dokonce ukradl služební vozidlo. Někdy byly tresty přísnější, někdy daleko mírnější. Skutečně záleželo na tom, komu zrovna přišel pod ruku a jak moc osobně si to vzal.

"Zavřete oči a dělejte, že se vám o tom jenom zdálo. Tak to totiž dělám já."

Bylo mu čerstvě patnáct, když přišel obrovský zlom jeho života. Za celé ty roky jednou jedinkrát nepřestal myslet na matku. Dělal vše proto, aby našel vodítka, která by jej za matkou dovedla. A taky že je našel. Trvalo to zatraceně dlouho, ale on uspěl. Paní Tamia Phelps. Žena, o které snil většinu svého života a setkání tváří v tvář si představoval nespočetněkrát. Realita byla ale daleko krutější, když se rozhodl zaklepat na její dveře. Ven vyšla žena, která měla pramálo společného s tou krásnou milou paní, kterou si pamatoval. Jenže co bylo nejhorší, nezdálo se, že by ho viděla ráda. Představoval si vřelé objetí, šťastné shledání a spoustu slz. Jenže slzy přišly jenom jeho vlastní. Poprvé si vyslechl skutečný příběh svého ztracení a to mu zlomilo srdce. Ze setkání, ke kterému se upínal dlouhé roky, vyšel jako poražený. Odcházel zničený.

Přes tak otřesný zážitek se na Nathanovi pramálo změnilo. Zůstal dítětem ulice s nadáním na maléry. Nikdy si neuměl najít přátele, často se namočil do něčeho, z čeho se jen horkotěžko dostával a v neposlední řadě se rozhodl, že nemá důvod nadále zůstávat na škole. Jak mohl, prostě se zdejchnul. Tentokrát se rozhodl ztratit ve Westu, protože tam už nebude nikdo, kdo jej bude hledat. Čert vem to, že mu nebylo osmnáct. On se natahoval po vytoužené svobodě. Stal se z něho zlodějíček. Nakradl málo na to, aby si dovolil něco lepšího, ale nakradl dost, aby si udržel plný žaludek a místo na přespání. Našel si své místo jako jeden z nejubožejších, ale právě to mu vyhovovalo. Jeho byt, který tvořila jedna místnost s jednou matrací, bylo jeho království. Nepotřeboval víc. West se stal jeho domovem, který záhy prolezl křížem krážem. Místo, kde se uměl dokonale ztratit a splynout s davem. I na tak podivném a hrozném místě se naučil najít svoje jistoty, kterých se pevně držel.

"Nic proti, ale z mého úhlu pohledu potřebujete pomoc vy, a já nevím, jestli mám náladu."

Pokud se něco Nathanovi nedá upřít, pak je to volnomyšlenkářství. A právě tato jeho vlastnost mu postupem času vrtala do hlavy stále větší díru. Zatoužil po něčem větším, než je on sám. Ne že by se neuměl spokojit s málem, ale žít s větším obnosem peněz by mu též nebylo proti chuti. Nathan vždy uvažoval ve velkém a to se rozhodl využít. Vymyslel spoustu nápadů, které bylo třeba pouze provést. Jenže nemohl najít ty správné lidi, kteří by mu jeho plány pomohli realizovat. Několikrát se spálil, když vložil důvěru v někoho, kdo jeho nápadu nebyl hoden. Mnohdy jeho nápad vydělal skutečně pěkné peníze, ale Nathan z nich nikdy neviděl ani korunu. Hledat vhodné kandidáty bylo stále těžší, stejně jako přinášet obstojné nápady. Zakrátko se stalo, že Nath dlužit peníze. Malé částky narůstaly a brzy dlužil téměř každému s vlivným jménem ve Westu. A jak jistě mnozí vědí, zadlužit se na takovém místě je velmi nebezpečné.

"Nejsi nic. Jak se objeví problém, utečeš."

Bez možnosti jak si na své dluhy vydělat začal Nath vytloukat klín klínem. Nejeden člověk se zapřísáhl, že z něho peníze dostane, i kdyby z mladíka měl vymlátit duši. A vzhledem k tomu, že se měl Nath opravdu rád, pokoušel se před touto odpovědností utíkat. Jak se objevil kdokoliv, komu dluží nemalou částku, mizel tento kudrnatý darebák jako pára nad hrncem. Opětovně zúročil roky obětované parkouru a mnohdy se vyhnul nepříjemnému výprasku. Jenže jeho nohy jej nezachránily vždy. Čas od času si na něho už někdo došlápl a upřímně? Nikdy to nebylo příjemné. Domu se vracel zbitý jako pes a nebyl nikdo, kdo by na jeho rány dohlížel nebo se strachoval, zda se vůbec s otřesem mozku probere. Nathan se i přes to všechno zdál nepoučitelný. Přes všechny výhružky smrti svou životní situaci nedokázal brát vážně. Proplouval svým životem tak, jak se naučil. Možná právě to ho zaneslo k nemalé životní šanci. Kdo ví, zda skutečně zapůsobila jeho prořízlá pusa, byla to souhra osudu nebo jen štěstí v neštěstí... Nathaniel se dostal do společnosti mafiána, který se nejen rozhodl věřit jeho úsudku, Finn Ansgar Mørk ho vyplatil a ještě s ním rozjel nový obchod. Jeden dluh na Nathově dlouhém seznamu zmizel, ale jiný započal.

Rodina: Máma, zcela jistě i táta, ale kdo ví kde jsou?
Bratři a sestry? Možná.

Zajímavosti: 

• Nathan má spoustu známých, ale jen naprosté minimum může nazvat přáteli.
• Je to provokatér, člověk který si tak docela nevidí do pusy.
• Prakticky není možné jeho maličkost zastihnout ve vážné náladě. 
• Vše podvědomě zlehčuje.
• Je velmi pohybově nadaný od tance po parkour a sporty.
• Momentálně svůj život upnul na jednoho mafiána z Greendale.