Nicolas Forne

Povaha: 

Povaha u Nicolase v průběhu jeho života prošla jistým vývojem, který ho dovedl až tam, kde stojí nyní. Dříve, ještě než objevil celý tento svět ve stínech byl Nicolas normální student. Veselý, společenský a poměrně nadaný, díky čemuž získal stipendium na místní univerzitě. S postupem času si však začal uvědomovat, že svět není tak světlý, jak se na první pohled zdál a tak, stejně jako se vytrácely jeho ideály, vytrácela se i ona bezstarostnost, veselost a obecná naivita mladého člověka. Když se následně dostal do gangu, byl to pro něj zcela nový svět, který razil jasná pravidla. Přizpůsob se, nebo zemři. A Nicolas se přizpůsobil. To, co pro něj dříve bylo nepředstavitelné byla nyní jeho denní rutina. Násilí, drogy, krev a zničené lidské životy a sny. Se vším tímhle se naučil žít a přijal to jako svou součást. Po onom mladém a idealistickém mladíkovi nezůstalo nic, než jen pouhá vzpomínka. Vzpomínka, která však velice rychle vybledla v moři krve a závějích bílého prášku. Jeho proměna byla tak dokonalá, že k jeho překvapení začal pomalu ale jistě stoupat v postavení gangu. Jeho nyní cílevědomá, vychytralá a zákeřná povaha obchodníka s lidskými životy bylo přesně to, co na něm zaujalo současného vůdce gangu a co ho vyneslo až na pomyslné výsluní, na kterém se spokojeně vyhřívá dodnes. Avšak, i Nicolas je pouhý člověk a tak krom své pracovní tváře oplývá i tváří druhou, soukromou, která ač stále nese prvky té první, dovede občas překvapit. Sám o sobě je Nicolas stále velice společenský, i když dnes již trošku obezřetnější člověk, který se stejně jako všichni ostatní rád baví a je mu jedno, jestli se jedná o nespoutané večírky, probdělou noc v kasínu nebo závody rychlých aut. Zkrátka a jednoduše by se dalo říct, že si potřebuje dokazovat, že je stále naživu, neboť každý další den může být tím posledním. 

Historie: 

Nicolasův příběh začíná poměrně nevinně. Začíná mladým a odhodlaným studentem místní univerzity, který díky svým schopnostem získal stipendium. Stipendium, které znamenalo jeho propustku z pekla. Nebylo to tak, že by Nicolas do té doby nějak trpěl, ale ani se nedalo říct, že by svůj život miloval. O rodinu přišel, když mu bylo patnáct a od té doby vystřídal troje pečounské rodiny. Tou poslední byli Wellmorovi, u kterých se ohřál zřejmě nejdéle a které doteď považuje za svou novou rodinu. I přesto se však nikdy nedokázal zbavit pocitu, že tam není jeho místo. A tak, když získal možnost studovat na místní univerzitě, okamžitě jí přijal a bez okolků se i přestěhoval na místní kolej. Tam potkal svého budoucího nejlepšího přítele Henryho, který měl v jeho životě hrát větší roli, než by si kdy mohl pomyslet.

První tři ročníky utekly jako voda a z Nicolase se stal až nezvykle oblíbený jedinec. Nejen, že byl nadaným studentem, který se o své znalosti rád podělil s ostatními, byl i obecně zábavným společníkem, kterého prostě na svém večírku chcete. A na jednom takovém potkal i Liz. Dívku z nižšího ročníku, se kterou si ihned padli do oka. A jak už to bývá, slovo dalo slovo, schůzku následovala další a než se oba nadáli, byli v tom až po uši. Celý život se najednou zdál až pohádkově krásný, avšak, jak už to bývá, nic netrvá věčně. Jednoho dne našel Nicolas pod svými dveřmi obálku od univerzity, že bylo jeho stipendium zrušeno a to s platností od příštího semestru. Nicolas tak musel za dva měsíce někde sebrat nehezky velkou sumu peněz, se kterou by si mohl své studium udržet. Ale kde? Jeho náhradní rodina neměla peněz nazbyt, už takhle mu pomáhali víc než dost. Půjčka? Tu by mu nyní nedali. Práce? V jaké práci by tak rychle vydělal tolik? Ne, všechno se zdálo najednou ztracené­. A tady, jak padlý anděl přichází na scénu Nicolasův nejlepší přítel Henry. Henry byl vždycky ten, co všechny zval a nikdy to nevypadalo, že by měl peněz nedostatek, což Nicolas přisuzoval tomu, že zřejmě pochází z dobré rodiny, avšak pravda? Ta byla někde jinde.

Jednoho dne, kdy se už Nicolas pomalu začínal smiřovat s tím, že bude muset své studium ukončit mu na dveře zaklepal právě Henry s tím, že pro něj má jisté řešení. Řešení, které mu dokáže zajistit dost peněz, aby se tu mohl udržet a ba víc, aby si žil jako král! A Nicolas? I když mu to přišlo podezřelé, neměl již co ztratit a tak souhlasil. V následujících dnech a týdnech se kolem Nicolase strhl doslova kolotoč událostí. Potkával nové, občas podezřelé lidi, odpovídal na podivné otázky a dostával stále podezřelejší úkoly. A poté to přišlo, první opravdová práce. Nicolas nebyl blbý a věděl, do čeho se to zapletl, avšak, ty peníze skutečně potřeboval a tak své morální zábrany odsunul stranou. Vyfasoval několik balíčku s bílým práškem a byl vyslán do ulic, aby je udal. Možná měl jen štěstí, možná se mu jeho studium psychologie skutečně vyplatilo, ale než skončila noc, neměl u sebe již ani jeden. Většinu udal v místních barech a zbytek pak nějakým dalším studentům, kteří se sem vydali za dobrodružstvím. A tak Nicolas prošel svou první zkouškou na cestě k členství v gangu, o kterém toho stále moc nevěděl. Avšak, jak šel čas, začal Nicolas zjišťovat, že se mu tento život začíná poměrně zamlouvat. Svobodný, nebezpečný, avšak se svými pravidly a zákony. Celý tento pocit navíc podtrhoval i fakt, že se mu v prodejích poměrně dařilo. Možná to bylo jeho zaměřením, možná jeho postavením mezi ostatními studenty, ale jeho zboží šlo rychle na odbyt. Už si ho na večírky nepozívali pro jeho zábavnou povahu, ale kvůli kontrabantu, který přišel spolu s ním.

Ač se to původně zdálo nemožné, získal Nicolas skutečně dostatek peněz, aby se na univerzitě udržel a dokonce si najednou mohl žít jak král světa, přesně, jak mu Henry sliboval. A tak, jak šel čas, ponořoval se do tajů a fungování gangu stále hlouběji a hlouběji, dokud už prakticky nic jiného neznal. Již ke konci studia mu bylo jasné, že je tohle život, který chce žít, který vždy měl a snil žít. Školu tak dokončil jen tak tak a naplno se začal věnovat své nové kariéře, ve které se stal pomyslnou hvězdou. Peníze se jen hrnuly a spolu s nimi i pomyslná sláva a postavení v gangu, díky čemuž si ho všiml sám Leader a začal ho sledovat a následně sám úkolovat. Došlo to až tak daleko, že se z Nicolase jednoho dne stala jeho pravá ruka. Tu původní dostala policie a tak měl na pár let vystaráno.

Avšak, jak již bylo řečeno dříve, nic netrvá věčně a nad Nicolasem se opět začala stahovat mračna. Nejen, že s vyšší pozicí přišla i spousta nových povinností, ale přišla taktéž i spousta změn, které zkrátka nešlo přehlížet. A tak, jak Nicolas stoupal, začal se vzdalovat svým přátelům a blízkým. Z Henryho se stal jeho podřízený, čímž začalo jejich přátelství lehce skřípat a Liz? Ta začala tušit, že něco není úplně v pořádku. Již dříve musela mít nějaká podezření, kam Nicolas po nocích mizí a kde se berou všechny ty peníze, ale svým způsobem nikdy neměla potřebu se v tom hrabat. Tedy až do doby, než u něj objevila zbraň. Dobře schovanou a zajištěnou, ale pořád zbraň. Ona nejistota, strach a sžírající zvědavost jí donutila hledat dál a důkladněji a tak netrvalo dlouho a krom zbraně našla i několik balíčků bílého prášku, srovnané bankovky a dokonce i nějaké nadepsané fotky s materiály k vydírání, či poznámkami k odstranění nepohodlných osob. V záchvatu vší té paniky a strachu se se svým zjištěním šla svěřit Henrymu, který s Nicolasem trávil spoustu času a tak o tom mohl něco vědět. Ten samozřejmě věděl o všem a taktéž věděl, že když to všechno prozradila jemu, jaká je šance, že to prozradí i někomu jinému. Měl jednat, ale... nemohl. Namísto toho jí řekl, ať jde domů a že on si s Nicolasem promluví. Což měl skutečně v plánu, avšak dočista jiným způsobem. Zastihl ho zrovna na odchodu právě domů. Na schodech mu v rychlosti o všem řekl. O tom, jak Liz našla všechny ty věci a jak se ho vyptávala. O tom, že když to řekla jemu, jak dlouho potrvá, než to řekne i někomu jinému. Nicolas, který mu zprvu nevěřil se nakonec odmlčel. Dlouhou chvíli přemýšlel, přemítal nad všemi možnostmi. Nad tím, jestli upřednostnit lásku nebo povinnost. Jestli zabít jedno a nebo druhé. Když se po dlouhé chvíli konečně pohnul, pouze beze slova kolem Henryho prošel. Na tváři měl kamenný výraz, avšak jeho oči... jeho oči nesly všechnu tu bolest toho, co musí učinit.

Cesta domů se zdála nekonečná a každý další krok stále těžší a těžší. Jako kdyby za sebou najednou táhl tíhu všech svých hříchů. Hříchů minulých, i těch budoucích. Najednou se ocitl před dveřmi svého bytu. Hleděl na kliku, kterou pouze stačilo stisknout a vejít, ale... on zkrátka nemohl. Jak by taky mohl? Chystal se udělat něco nemyslitelného. Vážně pro něj gang znamená tolik? Vážně je pro něj ochoten všechno obětovat? Odpovědi se mu nedostalo. Jediné, na co se zmohl bylo otevření a následné vkročení dovnitř. Liz zrovna seděla v kuchyni nad sklenkou vína a zamyšleně hleděla z okna, když se ve dveřích objevil Nicolas. V její tváři se objevila úleva, avšak v jejích očích strach a nejistota. Nejistota z toho, co teď bude. Měla naději, že si s ním Henry promluvil a vše je již vyřešené, avšak jeho tvář tomu nenasvědčovala. Jinak usměvavá tvář byla nyní zcela bez života a v jeho očích se leskl smutek a bolest. Z poza své košile následně vytáhl svou zbraň. Držel jí svěšenou podél těla a upřeně se na Liz díval. Stále v něm probíhal onen boj. Boj mezi láskou a povinností, který však přerušila Liz, která se pokusila zvednout, čímž zapříčinila zdvihnutí zbraně jejím směrem. "Je mi to líto Liz" zaznělo od Nicolase s nutnou bolestí v hlase. Jeho tvář byla nyní zkřivená do bolestné grimasy a jeho ruka se zbraní se třásla. Třásla se strachem, bolestí a žalem. "Nicolasi..." hlesla Liz, zatímco se pokusila k němu vykročit. Onen jeden krok. Pouhý pohyb stačil k tomu, aby Nicolas podvědomě stiskl spoušť. Kulka prošla její hrudí a nejspíše i plící a ona se se zaraženým a šokovaným výrazem skácela k zemi. Zhluboka se nadechovala, ale bylo již pozdě. S každým dalším nádechem se jí do plic dostávalo stále víc a víc krve. Nicolas, paralizován tím, co právě učinil nemohl nic, než jen stát a sledovat svou lásku, jak mu pomalu umírá u nohou. Jak se z jejích očí pomalu vytrácí život, dokud nezůstanou strnulé a chladné. Tím dnem zemřela i poslední část jeho předchozího života. Poslední část člověka, kterým kdysi býval a již nebylo cesty zpět. Byt navždy opustit a nechal pověřené osoby, aby uklidily veškeré stopy. Žádný pohřeb, žádný smutek. Pouze neoznačený hrob kdesi za městem, o jehož pozici nevěděl ani Nicolas.

Následovalo temné období jeho života. Období plné násilí, skrze které se snažil zapomenout na své vlastní hříchy. Člověk, kterým kdysi býval byl skutečně mrtev. Stal se tím, čím je až do dnešních dní. Zákeřným a cílevědomým obchodníkem s lidskými životy. Každý život měl nyní svou cenu a neexistovalo nic jako výjimky či milost. Byl to pouze obchod. Obchod, ve kterém exceloval jako nikdo jiný. Není se tedy čemu divit, že si dokázal udržet své místo na výsluní. Své místo, jakožto pravé ruky samotného Leadera. Místo, jehož získání a udržení bylo dlážděno krví, penězi a horami bílého prášku. 

Rodina: 
Anthony Forne - otec (mrtev)
Anna Forne - matka (mrtvá)
Marcus Wellmore - pěstoun 
Nicole Wellmore - pěstounka 

Zajímavosti: 

• Nicolas je velice obezřetná osoba, tudíž si nikoho nepouští moc k tělu a je těžké si získat jeho důvěru či respekt.
• Rád si užívá všech potěšení života, tudíž nikdy neodmítne dobré jídlo, pití či kuřivo.
• Hraje na foukací harmoniku.
• Nesnáší klauny.